temná louka
její pevné a přiléhavé ubrusy
se ve mně točí
ve mně usínají

krátký hlas uprostřed cest
jelení zvěř na obloze

aniž bych tušil že mě volají
vstupuji pomalu na louku

Dole byly válce
a na ty válce jsme musely dávat provazy.
To byly takový dva.
Musela jsem ten provaz vždycky hodit,
z druhý strany jsem ho musela vyndat
a zavázat.

Les jitra plný poštěváků
zní cvrlikáním neoblomných znaků
z ohniska radiantu kytice poštěváčků vyletí
až Luna blýskne jasem noci okvětí

A ta je taky rozesraná,
řekla máma,
ukazujíc na zchátralou diskotéku.

Nikdy jste nebyl naživu víc než na prahu
smrti sašo a jméno toho kdo si ji objednal
křičíte dodnes