A když brouzdám večerní Prahou, kde je v noci tolik domů úplně temných, ať už proto, že jsou prázdné, nebo proto, že jsou v nich kanceláře, říkám si, jak jsme tohle mohli dopustit?

Seděly jsme tam uvolněné, popíjely jsme pivo, žertovaly o německém pornu, bavily se o drogách, smělo se říkat cokoli.

Jsem na téma věšení komunistů přecitlivělá. Za posledních devětadvacet let jsem si mnohokrát vyslechla, že měli být pověšeni moji rodiče, protože jsou/byli komunisti.

Přestože by bylo snadné napsat reportáž postavenou na tom, že zdejší lidé vnímali situaci mnohem vice jako problém sociální nežli etnicky, reportér tak neučinil a rámoval cely text rasisticky, zřejmě proto, že by jinak nevznikl dostatečně senzační článek.

Namísto toho, abychom se posmívali dětem a mladým lidem, kteří odpověděli do různých anket a ukázali tak svou neznalost, anebo donekonečna žehrali na učitele, že by mohli lépe učit, pojďme se podívat na to, co všechno musí kantoři podle osnov probrat a co všechno se žáci a studenti musí naučit.

V každé společnosti žijí lidé, kteří mají tendenci rebelovat a stavět se proti establishmentu, a je to tak dobře.

Dodnes nevím, proč jsem přestala chápat vykládanou látku, ale ty roky hrůzy, kdy jsem pořád čekala, až se ukáže, že nevím vůbec nic, do smrti nezapomenu.

Člověku se pokaždé vtírá otázka, zda je takovým xenofobem i ten, kdo kritizuje svůj vlastní stát. Američanům je toto naštěstí dovoleno. U Rusů se to přímo vítá, budou to zřejmě nějaké příslovečné výjimky. S Izraelci už je to komplikovanější.

Za nejhloupější argument zastánců tradičních hodnot považuji tvrzení, že oni přeci jen nechtějí, aby byli všichni stejní!

Kdybych totiž byla zarytým odpůrcem sociálně citlivé politiky, určitě bych volila Miloše Zemana.

Volba antisystémových stran sice nic nespraví, ale není zas tak překvapivá, když stát neplní některé své základní funkce. Nedokáže například od těch nejbohatších vybírat daně.