Studie berlínského think tanku Das Progressive Zentrum přináší nové informace, které sice nejsou překvapivé, ale je dobře, že přicházejí, protože jsme na ně čekali. V českých médiích ji představil Hlídací pes a článek i s odkazy najdete pod titulkem „Kořeny frustrace“. Odpor k migrantům vzniká z pocitu, že stát se o lidi nestará, dokazuje studie. Autoři výzkumu udělali rozhovory s pěti sty lidmi v Německu a Francii, přičemž si vybírali lokality, kde lidé nejvíce volí populisty, tedy Alternativu pro Německo a Národní frontu. Mezi respondenty jsou zastoupeni lidé z měst, předměstí i z venkova.

Hlavní zjištění asi nikoho nebudou šokovat, díky studii ale přecházíme od spekulací k faktům, na jejichž základě je možné vést smysluplnou debatu. Výzkumníci si s respondenty povídali průměrně pětadvacet minut a zjišťovali jejich postoje k nejrůznějším tématům. Jako hlavní problém se ukázalo, že se lidé cítí opomenuti a mají pocit, že stát jim nevytváří dobré místo k životu. Téma migrace se ukázalo jako větší problém ve městech, naopak na venkově to bylo téma zcela marginální – obyvatele zde nejvíce trápí chybějící sociál-ní a dopravní infrastruktura. Na otázku, co vám nejvíc komplikuje život, pak odpovídali v centrech měst, na předměstích i na venkově shodně – největší strastí jsou pracovní podmínky.

Podle autorů studie nemůže být společnost, která není solidární uvnitř sebe sama, solidární navenek. To platí pro Německo i Francii, i když se tomu můžeme v České republice smát, protože chudáci jsme přeci my. Jenže třeba v Německu má dnes čtyřicet procent pracujících s nejnižšími příjmy nižší kupní sílu než před dvaceti lety. A co se týká zanedbávání venkova, potýkají se západní země s podobnými problémy jako my. U nás v Česku je tu ale opravdu ještě něco navíc. Češi cítí tlak, aby byli solidární, přitom zdejší pracující dobře vědí, že po mnoho let se západní část Evropské unie příliš netrápila tím, že je tu mzdová železná opona. Peníze z evropských fondů jsou pro řadu lidí dost abstraktní záležitost, zatímco jejich příjem je velmi konkrétní. Další problém je, že v médiích měla po řadu let hegemonii liberální pravice, spokojená se zdejším vývojem, a otázky, které se na Západě běžně diskutují, jsou zde pořád ještě tabu (kupříkladu to, jaké nedostatky má současný kapitalismus). Volba antisystémových stran sice nic nespraví, ale není zas tak překvapivá, když stát neplní některé své základní funkce. Nedokáže například od těch nejbohatších vybírat daně.

Sloupek píši ve vlaku, pořád mě ruší můj spolucestující v kupé, chce si povídat. Je ale sympatický, tak od studie odbíhám. Je to mladý gynekolog, který se bojí vystoupení z Evropské unie, je jasně antirasistický, pěkně si rozumíme. Ptám se, koho volil, a ukazuje se, že ODS, protože se považuje za pravičáka. V duchu si říkám, že je to taky pěkně iracionální volba, ale pak si vzpomínám na všechny své přátele, kteří pracují v sociálních službách, mají levicové názory, ale volí TOP 09 nebo STAN. A co já? Radši si dám ještě jedno pivo s gynekologem, abych nemusela přemýšlet nad tím, jak iracionální jsou moje volby.