Rubriky
Dřív byl autoritou bůh a zdroj naší síly nebo našeho neštěstí se dával něčemu vyššímu, a teď je tu spíš snaha vnímat to vyšší sám v sobě. Což může v člověku generovat větší zodpovědnost za vlastní činy, ale zároveň to taky může zasmrádnout narcismem.
Potřebovala jsem ten příběh, v němž je mnoho bílých míst, odvyprávět. Vyslovit zkušenost, o níž se mnoho let mlčelo. To není materiál na reportáž.
Radek Štěpánek (*1986) vydal v roce 2020 v nakladatelství Dobrý důvod básnickou knihu Velké obcování, která vznikala už od roku 2012, patrně tedy paralelně nebo v souběhu se sbírkami Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016) a Hic sunt homines (2018). Na myšlenku na rozhovor připadla jsem ihned, když jsem začala pátrat po odkrojcích v Radkově tvorbě, a kdy mi svůj tvůrčí proces letmo načrtl. O tom si tedy píšeme z Brna do Hořovic po e-mailu, s představou rozhovoru, ovšem nutně metodou vrstvení a zpětných reakcí. Však tento podivný mezižánr už také dobře znáte. Foto: Antonín Bína.
A když už jsem měl galošky stejně zásobené vodou jako kaluže, tak Bondy bědoval: „My dostaneme! Ó my dostaneme!“
A u Bondyho spolupráce je patrné, že i když ji vykonával – a ze spisů je jasné, že z toho byl mnohdy zničený, užíval psychofarmaka, trpěl maniodepresivní psychózou –, snažil se z toho vymaňovat.
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
I kdyby tady všechno hořelo nebo bylo pod vodou, tak lidé, kteří na příčině celé této situace vydělali, se vždycky buď přizpůsobí, anebo utečou, protože mají peníze na to odletět soukromým letadlem někam do soukromého bunkru třeba na Nový Zéland…
Když píšu, nemusím psát nutně o situacích, jež jsem sama zažila, ale musím v sobě najít pocity, které ta postava v daný moment prožívá, a z nich vycházet.
Rozhovor s šéfredaktorem kurátorské platformy pro současnou poezii Psí víno, Lubošem Svobodou.
Rozhovor s Janem Štolbou, členem předporoty ročníku 2020 a umlčeným dvorním hudebníkem DLP 2020
Myslím, že česká literatura je v Bulharsku překládána hojněji než ta bulharská v Česku.
A pak také bylo časté kritické gesto – někdy až proklamativní – vůči panujícím společenským poměrům, cynismu konzumní společnosti, odosobněnému mediálnímu prostoru a podobně.
Miroslav Fišmeister (*1976), moravský básník a amatérský přírodovědec, autor čtrnácti básnických knih zastoupený v řadě antologií. Vášnivý čtenář se širokým čtenářským záběrem, majitel rozsáhlé knihovny, ideální objekt pro rozhovor v tomto Ravtu. Povídáme si z brněnského bytu do navlas stejné tmy listopadu 2020 ve Městě H. Fotografie: archív M.F.
Vždycky mě zajímalo, stejně jako spoustu jiných autorů, jak velké dějiny ovlivňují jednotlivý lidský život.
Obecně se soutěžící dají rozdělit do dvou skupin: na bohemisty, kteří se k soutěži dostanou během studia na univerzitě, a pak na ty, kteří sice bohemistiku nikdy nestudovali, ale jsou bilingvní, například proto, že mají jednoho z rodičů z Česka.
Pokud si myslíte že je to chyba, budeme rádi, když nám napíšete.
