Rubriky
Bernie Higgins je spoluzakladatelkou a hlavní organizátorkou festivalu Den poezie od roku 1999. Vyučuje literaturu a genderové otázky v soudobé literatuře na Katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty UK, pracuje také jako překladatelka a editorka. Mnoho let uváděla pořady o české literatuře pro Radio Prague. Také kreslí a občas publikuje karikatury.
Ale celkově je moje knížka o naději – a taky o tom, že úzus velí, že musíte milovat jednoho člověka, jenže to není vždycky možné. Občas se tak stane, že máš ráda dva lidi.
Ekologie dnes musí být na prvním místě. Zisk nás nespasí, když chceme na této planetě žít, nikoli jen přežívat.
Pornografie je někdy vtipná, tragikomická, někdy je zajímavě estetizovaná, třeba věci z oblasti BDSM, ale osobně jsem zatížená na erotiku, na křehkost, intimitu a vjemy, které se jen těžko předávají jakýmkoli uměním či médiem. Erós je pro mě mysterium.
K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. (A. B. Háblová)
Moje pocity ze staré Karviné jsou teď samozřejmě jiné než na začátku, kdy jsem se se ztraceným městem teprve seznamovala.
Podle mě je hudba integrální součástí poezie, každá báseň má v sobě nějaký skrytý či zjevnější rytmus a melodii.
Já jsem si dlouho myslel, že jsem literární kosmopolita, až mi nedávno došlo, že jsem literární bezdomovec. Chci být doma všude, a nakonec nejsem nikde.
Marta Veselá Jirousová (nar. 1981), básnířka, výtvarnice, učitelka na ZŠ a SŠ, zahradnice. Také maminka čtyř dětí. V šestiletých odstupech vydala tři básnické knihy: Procházka s andělem (Dauphin, 2007), Děti deště (Torst, 2013) a Zahrada (Host, 2019). Na Vysočině, v místě s krásným názvem Stará Říše, buduje a zvelebuje přírodní zahradu podle filosofie „spolupracujme s přírodou, ona bude spolupracovat s námi“. Z poštovní schránky do poštovní schránky si povídáme o duši jako zahradě, o zahradě jako duši a o všem kolem volně rostoucím.
Fotografie: archiv autorky
Prožívám svůj život jako nekonečný, zmáhá mě strašná únava, a to mi není ani padesát, jak se to děsně vleče.
Intenzita je v Neapoli ve všem, i v lásce a ve smrti. Na ulici vidíš hádající se milence, vedle toho rychle jedoucí šik motorek, a když jdeš v noci historickým centrem, může se stát i to, že tě za rohem někdo přepadne.
Jan Šulc (nar. 1965), vystudovaný anglista a portugalista, je významný český redaktor a editor. Od 90. let je spolutvůrcem edičního plánu nakladatelství Torst, pro které připravil desítky titulů, například edičně komentoval dvě různá vydání Teorie spolehlivosti Ivana Diviše, připravil k vydání Nevyhnutelnosti Emila Juliše, Básně Josefa Topola, Celý život, Nápěvy a Povídky Jana Zábrany, Brožované básně Pavla Šruta, Fernety Josefa Kroutvora, Otevřený deník Jana Vladislava či Vzorec řeči Karla Miloty. Celkově má na kontě více než 120 knižních titulů českých autorů pro různá nakladatelství. Je držitelem ceny Nadace Český literární fond za přínos české knižní kultuře, v roce 2014 se stal laureátem Ceny Karla Čapka udělované Českým centrem Mezinárodního PEN-klubu a Společností přátel PEN-klubu, především za obětavou ediční práci věnovanou autorům v minulosti zakazovaným nebo exilovým. Je tichým spolutvůrcem krásných, hlubokých knih. O tom, jak takové knihy vznikají, si povídáme z emailu do emailu.
fotografie: Marek Flekal
Zkrátka: Pavel po mně dupal, jen co jsem vystrčila hlavu, Milan zbožňoval můj mozek a vařil pro mně. V jádru se mi nemohlo přihodit nic lepšího než zažít je oba, protože jsem v tom prostoru mezi těmito extrémy mohla, ne, přesněji: musela uvažovat o tom, co je a co znamená emancipace.
Vždycky jsem psal to i ono a nejdůležitější aspekt byl, jestli to filtruje můj životní zážitek, životní epifanii, ten výraz mám hrozně rád.
Juliana Sokolová je básnířka, esejistka a filosofka. Vyučovala filosofii na Fakultě umění TU v Košicích. Právě nyní je na rodičovské dovolené s druhým synem, který se narodil v září 2019 a přitom realizuje doktorandský výzkum v oboru dějiny a teorie architektury na pražské AVU. S manželem Lukášem Berberichem se aktivně podílela na rekonstrukci a nové kulturní koncepci košického Kina Úsmev, které se stalo živým centrem kulturního života, aktuálně zde probíhají například i tvůrčí rezidenční pobyty. Cyklus večerů Literatúra a film v Kině Úsmev spojuje živé setkání se spisovatelem a promítání filmu podle jeho/jejího výběru. Z Košic cestují i odpovědi na moje otázky.
fotografie: Tatiana Takáčová
Pokud si myslíte že je to chyba, budeme rádi, když nám napíšete.
