Rozhovor s šéfredaktorem kurátorské platformy pro současnou poezii Psí víno, Lubošem Svobodou.

Rozhovor s Janem Štolbou, členem předporoty ročníku 2020 a umlčeným dvorním hudebníkem DLP 2020

Myslím, že česká literatura je v Bulharsku překládána hojněji než ta bulharská v Česku.

A pak také bylo časté kritické gesto – někdy až proklamativní – vůči panujícím společenským poměrům, cynismu konzumní společnosti, odosobněnému mediálnímu prostoru a podobně.

Miroslav Fišmeister (*1976), moravský básník a amatérský přírodovědec, autor čtrnácti básnických knih zastoupený v řadě antologií. Vášnivý čtenář se širokým čtenářským záběrem, majitel rozsáhlé knihovny, ideální objekt pro rozhovor v tomto Ravtu. Povídáme si z brněnského bytu do navlas stejné tmy listopadu 2020 ve Městě H. Fotografie: archív M.F.

Vždycky mě zajímalo, stejně jako spoustu jiných autorů, jak velké dějiny ovlivňují jednotlivý lidský život.

Obecně se soutěžící dají rozdělit do dvou skupin: na bohemisty, kteří se k soutěži dostanou během studia na univerzitě, a pak na ty, kteří sice bohemistiku nikdy nestudovali, ale jsou bilingvní, například proto, že mají jednoho z rodičů z Česka.

Já jsem si dlouho myslel, že jsem literární kosmopolita, až mi nedávno došlo, že jsem literární bezdomovec. Chci být doma všude, a nakonec nejsem nikde.

Marta Veselá Jirousová (nar. 1981), básnířka, výtvarnice, učitelka na ZŠ a SŠ, zahradnice. Také maminka čtyř dětí. V šestiletých odstupech vydala tři básnické knihy: Procházka s andělem (Dauphin, 2007), Děti deště (Torst, 2013) a Zahrada (Host, 2019). Na Vysočině, v místě s krásným názvem Stará Říše, buduje a zvelebuje přírodní zahradu podle filosofie „spolupracujme s přírodou, ona bude spolupracovat s námi“. Z poštovní schránky do poštovní schránky si povídáme o duši jako zahradě, o zahradě jako duši a o všem kolem volně rostoucím.

Fotografie: archiv autorky

Prožívám svůj život jako nekonečný, zmáhá mě strašná únava, a to mi není ani padesát, jak se to děsně vleče.