03_daniel_hradecky
Emil Juliš
Rozhovor s Danielem Hradeckým

Epika nechť bije lyriku

Ptá se Vojtěch Němec

Prožívám svůj život jako nekonečný, zmáhá mě strašná únava, a to mi není ani padesát, jak se to děsně vleče.

Rozhovory – Rozhovor
Z čísla 17/2020

Když si přečtu pár tvých básní, mám pocit, že bereš psaní poezie jako prokletí. Namátkou cituji:

konečně začít nenávidět poezii
jak tak pořád páchá atentáty
na nevinných básnících.

Není každý svým způsobem proklatec?

Ano, ano, ale to se vztahuje k tomu poslednímu básnickému dílu, k Silážním jámám. A já to považuji za závěr poezie.

Závěr? Jak to myslíš?

Protože nevím, jestli někdy budu mít dost inspirace na to, abych napsal nějakou „akademickou“ sbírku, která se pak líbí komisím a mně… řekněme něco, co je nejvíc všeobecné, nejlíp napsané, esoterické – protože dnes je všechno esoterické, tedy ve smyslu vnitřní, v nějakém vnitřním okruhu, komunitě a tak –, a Silážní jámy míří někam úplně jinam, někam k bezohledné epice, navíc to není poezie. Každý básník chce nebo si představuje – přitom vůbec nevím, čím se zabývá a jak to cítí současná nejmladší generace –, ale chtěl by oslovit každého, jenže to už je dávno pryč. Ale ještě k tomu prokletí: každý autor – a je to stejné jako s nějakou prací, řemeslem v jakémkoliv oboru –, když se mu něco daří, když třeba rád chodí do práce (což si nedovedu představit), tak to musí být úžasné. Znám kamarády ze základky, zámečníky a tak, a oni rádi chodí do práce, protože to umějí a baví je to, což je šílené, ale funguje to. Tak to jim závidím. Ale já jako autor poezie, když mě nic nenapadá, tak to je prokletí, nedělám nic a stydím se za to. A to přestože docházím třeba do práce, ale když přijde inspirace, když to „začne sypat“ a začíná to chodit, tak to je samozřejmě štěstí. Strašně kratinké štěstí, možná kratší než radost ze sexuálního orgasmu.

Takže když ti to skáče a jede a sype, to není nic proklatého.

Ne, v tomhle ne, ale vzhledem k tomu, že to je kariéra úplně k ničemu, že za to nejsou peníze, že za to není živobytí, tak to může opravdu člověka zničit, protože se tomu začneš věnovat a vykašleš se na všechno ostatní a pak nemůžeš jinak a tohle prostě jedeš a vlastně končíš.

A co ti „akademičtí“ básníci, nejsou prokletí svým řemeslem a tím, co se od nich očekává?

To je ta „prokletost“ v tom verlainovském smyslu, ono poète maudit, ale Verlaine to chápe úplně jinak. Prokletý básník je neschopen občanského života, takže v tomhle smyslu ne.

Má být básník šťastný? Jak si štěstí představuješ?

Ano, jasně! Štěstí není trvalý stav, určitě jsem někde o tom mluvil nebo psal, a je to v jazyce: „okamžik štěstí“. Prostě se neříká „léta štěstí“, jen ten okamžik. Tak to je.

Ale to je přeci jen spojení slov, to se dá – třeba básní – překonat…

Chviličku.
Načítá se.
  • Daniel Hradecký

    (21. 4. 1973, Most) básník. Vydal šest sbírek veršů a dvě knihy próz. Předložený text je součástí rozpracovaného rukopisu s názvem Na cvičišti.  
    Profil
  • Vojtěch Němec

    (1983, Cheb), prozaik, občasný literární publicista, příležitostný kritik a esejista. Časopisecký a nakladatelský redaktor. Autor sbírky povídek Mozkobouře (Pro Libris, 2005), novely Uroboros (vl. nákl., 2008), románu Opus pictum (dybbuk, ...
    Profil

Souvisí

  • Emil Juliš, Korespondence
    Emil Juliš, Václav Vokolek

    Chandra na člověka padne odněkud z kosmu

    Až tam civilizace došla, slovo láska se stalo označením pro coitus. A přitom jsem nasraný i na sebe, že se nějak nemohu se vším tím svinstvem vyrovnat. Už si pomalu s nikým nerozumím, lidi nerozumějí mně, s kdekým se vzdaluju, jako kdybych vjel na jinou výhybku, kolej.

    Beletrie – Dokumenty
    Z čísla 17/2020
  • Emil Juliš
    Anketa s Robertem Jandou, Milanem Šedivým, Pavlem Rejchrtem, Alenou Zemančíkovou, Renatou Bulvovou, Václavem Vokolkem, Janem Šulcem, Olgou Stehlíkovou a Martinem Davidem

    … aby jako fénix zvítězil slovem

    Ptá se Svatava Antošová

    Ačkoliv vyvřeliny slov v tvorbě básníka Emila Juliše jsou úzce spjaty s místopisem vulkanických hor Českého středohoří, stojí jeho poezie široce rozkročena nad celým výsostným územím české literatury. (Robert Janda)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 17/2020
  • Payne
    Rozhovor s Petrem Pazderou Paynem

    Duše se nehodí do krámu

    Ptá se Vojtěch Němec

    Zajímá mě literatura, která se vyrovnává se zlem, a tedy s lidskou vinou. Zajímá mě téma pokušení a pokání, kladu si otázku, zda je možné něco jako zpověď v literatuře.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 6/2020
  • Svět knihy
    Vojtěch Němec

    Buď sensitivní jako Llosa

    Předně nutno podotknout, že Světu knihy patří ohromný dík, jmenovitě jeho dramaturgovi Guillaumu Bassetovi. Ten před rokem inicioval pozvání devadesátiletého kmeta Alejandra Jodorowského, který z Chile do Čech v rámci festivalu zavítal až letos – nejen díky tomu má program světový záběr i věhlas; ještě když přičteme peruánského romanopisce a nobelistu Maria Vargase Llosu nebo francouzského konzervativního myslitele Alaina Finkielkrauta.

    Reportáže – Literární život
    Z čísla 12/2019
  • Pavlov_rozhovor
    Rozhovor s Jorge Zúñigou Pavlovem

    Najednou nejsi ani tam, ani tady

    Ptá se Vojtěch Němec

    Jeden z důvodů, proč jsem opustil studium historie a začal se zabývat literaturou, bylo právě to, že člověk nemůže z historiografie úplně vnímat, jak to ve společnosti vlastně funguje.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 4/2019