Profil čísla
17|2020
Tvar_17_2020-1_page-0001

Juliš je dnes poněkud pozapomenut, což je ohromná škoda! V jeho tvorbě se slévají experimentální postupy s mimořádným, až klasicky sošným lyrismem a z této uhrančivé alchymie vznikalo dílo jiskřivé krásy.

Milí čtenáři Tvaru,

tématem sedmnáctky je velký básník Emil Juliš, který by se 21. října dožil sta let. Juliš je dnes poněkud pozapomenut, což je ohromná škoda! V jeho tvorbě se slévají experimentální postupy s mimořádným, až klasicky sošným lyrismem a z této uhrančivé alchymie vznikalo dílo jiskřivé krásy. Na Juliše v rozhovoru čísla vzpomíná i básník Daniel Hradecký. A jiný mimořádný autor, Václav Vokolek, nám poskytl ukázku z rozsáhlé korespondence, kterou s Julišem vedli. Že Juliš oslovuje i mladší básníky, dokládá drobná antologie jeho básní, již sestavil Jan Škrob. Julišovi jsme věnovali i anketu a o jeho raném díle pojednává Jakub Flanderka.

Mám obrovskou radost, že v tomto čísle Tvaru naleznete básně dalšího velikána české poezie, naštěstí živého. Ivan Wernisch po mnoha letech publikuje časopisecky – a to v Tvaru. To je pro nás velká čest! Kochat se jeho básněmi můžete na straně 13.

Dovolte mi ještě naposled vrátit se ke kauze Tvárnice. Na této straně naleznete redakční omluvu Petru Onuferovi, jemuž jsme nechtěně ublížili, což nás hluboce mrzí. Pan Onufer byl v onom hlasovacím komplotu zcela nevinen. A nelze mu vyčítat ani účast v Šourkově publicistickém paskvilu na Vltavě: z delšího rozhovoru redaktor vysekal jen několik vět o Tvárnici. Díky svému pochybení (pohříchu nám uniklo, že Petr Onufer svůj hlas nepotvrdil) jsme ovšem zjistili, že komplot má hrozivější rozměry, než se zdálo. Nejen že došlo k trollení soutěže, ale navíc byly podvodně zneužity maily pana Onufera a jeho blízkých. A to už má kriminální příchuť. Mezitím vydal ke kauze své stanovisko Jiří Flaišman, kde se od ní – podivně mdle – distancoval.

Nebo vlastně nedistancoval? Nejednoho čtenáře včetně mě totiž fascinuje následující Flaišmanova pasáž:

Mohu s čistým svědomím napsat, že jsem akci, která měla údajně za cíl – jak Tvar píše – cenu zdiskreditovat, nevymyslel. Něco jiného je přidat se k hlasování pro někoho, kdo se vlastně mezi nominovanými ocitl jen díky kašírované snaze o objektivitu (nominovaných se nikdo předem neptá). Jestliže lze mluvit o nějaké ,akci‘, pak měla jedině za cíl (a nyní opakuji už mnohokrát řečené) poukázat na chybné nastavení procedury hlasování a celkovou nejapnost ceny Tvárnice.

Chce autor říci, že sám neloupil, ale jenom držel žebřík? Flaišman nám doporučuje číst A. C. Doyla, protože jsme detektivní břídilové. Inu, za Holmese se vskutku nepokládám, ale možná se tu někdo vzhlíží v profesoru Moriartym… Úplné pravdy se sotva dočkáme, její doznání totiž vyžaduje odvahu. Celá kauza nás však spíše posílila. Lituji pouze toho, že jsme omylem obvinili nevinného, který je na rozdíl od strůjců kauzy slušným člověkem a jeho vizitkou nejsou komploty, ale prvotřídní literární práce. Tu ostatně dokládá i fakt, že Nobelovu cenu dostala letos americká básnířka Louise Glücková, jejíž kniha Noc věrnosti a ctnosti vyšla v českém překladu v edici, kterou řídí právě Petr Onufer.

Přeji vám živé čtení!

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adama Borziče

To hlavní

  • Tvárnice
    redakce, Petr Onufer

    Omluva redakce a vyjádření Petra Onufera

    K celé věci jsem přišel jako Pilát do Kréda: když jsem se před třemi lety dozvěděl, že jsem mezi nominovanými na nově zřízenou cenu Tvárnice, mávl jsem nad tím rukou, i když se mi ten podnik dvakrát nezamlouval. Netušil jsem tehdy, že mě tahle liknavost přijde draho.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 17/2020
  • Nad knihou
    Zpátky na zem

    Přistávání Bruno Latoura

    Reflektuje Lukáš Senft

    Nejzajímavějším momentem latourovského „přistávání“ by totiž mohlo být právě zkoumání specifických a situovaných „pozemšťanů“ a jejich vyjednávání toho, jak bude vypadat obývání oživené planety.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 17/2020
  • 03_daniel_hradecky
    Emil Juliš
    Rozhovor s Danielem Hradeckým

    Epika nechť bije lyriku

    Ptá se Vojtěch Němec

    Prožívám svůj život jako nekonečný, zmáhá mě strašná únava, a to mi není ani padesát, jak se to děsně vleče.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 17/2020
  • 04_julis

    Kvetoucí slívy
    mají větve hustě obalené lehounkými kvítky
    bílými se zeleným nádechem
    každý kvítek je složen ze čtyř slzovitých plátků
    a jemných tykadel pestíků
    rovněž bílých

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 17/2020
  • Emil Juliš, Korespondence
    Emil Juliš, Václav Vokolek

    Chandra na člověka padne odněkud z kosmu

    Až tam civilizace došla, slovo láska se stalo označením pro coitus. A přitom jsem nasraný i na sebe, že se nějak nemohu se vším tím svinstvem vyrovnat. Už si pomalu s nikým nerozumím, lidi nerozumějí mně, s kdekým se vzdaluju, jako kdybych vjel na jinou výhybku, kolej.

    Beletrie – Dokumenty
    Z čísla 17/2020
  • Emil Juliš
    Anketa s Robertem Jandou, Milanem Šedivým, Pavlem Rejchrtem, Alenou Zemančíkovou, Renatou Bulvovou, Václavem Vokolkem, Janem Šulcem, Olgou Stehlíkovou a Martinem Davidem

    … aby jako fénix zvítězil slovem

    Ptá se Svatava Antošová

    Ačkoliv vyvřeliny slov v tvorbě básníka Emila Juliše jsou úzce spjaty s místopisem vulkanických hor Českého středohoří, stojí jeho poezie široce rozkročena nad celým výsostným územím české literatury. (Robert Janda)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 17/2020
  • Ivan Johann Wernisch

    Nekonečnou botu šněrovati

    V obětním žlábku stojí žlutá pěna,
    v zacpaných mísách vajgly plovou,
    rousám svou řízu mramorovou,
    jsem anděl, vypadám jak ženská

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 17/2020
  • Na rozdíl od těch, kteří si spojují „návrat k přírodě“ s nadějí na novou harmonii, která zavládne i mezi lidmi navzájem, zaujímá Latour realističtější postoj. Naše napojení na různá místa spletenců Gaii nás a naše zájmy ve skutečnosti staví proti sobě.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 17/2020
  • To je ale otázka
    Tereza Matějčková

    Umění anonymního zásahu

    Taková podstatná bezvýznamnost nás nepředchází, ale je čímsi, v co bychom měli vyústit. Nejvyšší mocí by byla ta, jíž se její původce sám uzávorkuje – moc zbezvýznamnění.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 17/2020

Další texty

Chviličku.
Načítá se.