triskelion

za kopci vládne – menhir
bod do něhož všechno směřuje
a klenutí-relikvie
tam dojít znamená mlčet
tam dojít znamená zpoza mluvící vítr
hřmot
tedy požehnání

skeudenn an ene en dour kloar
odraz duše v čisté vodě
spatřuješ
kůži z kaolinu
                      ostří
na zubech
                      abraze
veskrze náznak života
zatavený pevně do morku
do žil
do těla
a v nitru… ne cizost ne doznání
jen koloběh – převažující se slza
stín tisknoucí k zemi
ta nevyslovitelná tíha že před sebou
neutečeš
v zádech úpící podobenství
obnažující se tělo v rytmu přílivu

trouz sioul ar soñjoù
tichý hluk myšlenek

trouz sioul ar soñjoù

trouz sioul ar soñjoù

až přijde svatojánská noc
odrazy-stíny padnou ti v ústrety
jako když náhle zatají se dech
obnova; očista; růst zase zpět
nezbyde než pohroužit se v ticho
ve vnitřní malost složit prostor hlasu
a proudy vedoucí v řeku

až přijde Samhain
něco se v tobě bez zdánlivosti pohne
poznáš ten monotón
poznáš ho po vdechu
poznáš ho v sobě
a horizont je
                      tma
cáry a v tváři
určení

důvěrně víš o co
nebo spíš o koho jde
odchází zpátky do své země
a v jeho krocích ukryt zní
přelet kormoránů nad kromlechy

formace kříž

až přijde k tobě
budeš to ty a celý zase znovu
až přijde k tobě
war ar mor
na moři

skeudenn an ene en dour kloar
trouz sioul ar soñjoù
war ar mor

war ar mor an avel!

tygří zrak

a kráčím k tobě teď
docela dvojmo
přestaneš odměřovat míru v každém kroku
pohybem odshora
dolu zvětří se průzory

a ty
podroben v malých skrýších z kamene
máš dvě nohy
ruce
tygří zrak

tušíš každý můj další pohyb
přeříkal bys mě nazpaměť
tušíš všechno ticho na vlastní vrub skryté
tušíš bod v němž se převažuje slza

to já pořád docházím
k jednomu a témuž zjevení
zjišťuji že se rozevírám a uzavírám pořád stejně
pořád stejným směrem

tak co je ta tíha ve mně kterou nejde vyslovit
co je ta tíha která mě od čehosi odděluje
bože co svrašťuje mou kůži že už v ní nemohu být

fragmenty
litanie
ocelová lana

tak co je ta země
co ze mě pláče
když všechno kolem zase mlčelo
                                                                  a mlčí?

ta tam

snížit se
a chodit před sebou
na úrovni vody

čeření skrze rty
protéká stavba věty
hledáš co můžeš ještě říct
a kol

šumění

není to tady
ani tam
není to vůbec o dotyku

pámelníky
dětství
okrouhlá jablka

až pak to nalezneš.

je těsně před nocí

nemyslím na nic
ani na atlas plynutí
z dáli se ozývá trojí odbití
že jsi
že jsi
že jsi