Součástí pestrého programu jarního mezinárodního budapešťského literárního festivalu PesText bylo letos mezi 7. a 9. květnem i drobné připomenutí faktu, že nepominutelnou, ač často přece pomíjenou sílu, umožňující migraci literárních počinů z rodné země do jiných jazykových oblastí, představují překladatelé. Toto translatofilní gesto se projevilo ve formě workshopu „visegrádských“ (CZ, PL, SK) překladatelských týmů, které se v prvním, neveřejném dějství spolu s maďarskými hostiteli zabývaly básní Istvána Keménye, jednoho z nejuznávanějších představitelů střední spisovatelské generace v Maďarsku. Druhé dějství překladatelského semináře se za českou stranu odehrálo na půdě Českého centra v Budapešti, kde za jazykové pomoci „národní“ překladatelské trojice ve složení Adéla Gálová (ředitelka ČC Budapešť), Robert Svoboda (vedoucí týmu) a Jiří Zeman překládala Zita Izsó do maďarštiny Ondřeje Hanuse a Ondřej Hanus jí to oplácel českou mincí.

Obsahem závěrečného aktu překladatelského programu bylo veřejné trojjazyčné čtení více či méně hotových překladů Společnosti demence, která pro maďarské publikum zazněla v podání samotného autora i v originále. Istvána Keménye přiznaně inspirovala Jedna věta o tyranii, báseň Gyuly Illyése z 50. let minulého století, všudypřítomnou tyranii však ve svém textu nahradil všeobjímající demencí, jako by potvrzoval známou moudrost, že historie se opakuje, ale co bylo dříve tragédií, se vrací jako fraška. Bystré ucho ovšem postřehne, že v této frašce za lehkonohým dováděním vaudevillových tanečnic temně a neodbytně duní danse macabre naší doby.

-bod-

ZITA IZSÓ

Včelí královna

Zhroutila se v dětském pokoji.
Necítila nic než to, že už se v ní nehýbe.
Z nemocnice ji pustili hned druhý den, potřebovali lůžko pro někoho jiného.
Napočtvrté
chtěla rodit venku,
aby jí zvířata lízala rány.
Strýc říkal, že nejhorší na tom je
vymyslet pokaždé nové jméno,
ta stará totiž zabírají místo,
stejně jako prázdné zavařovačky
v policích stařen, které přežily války.
Z domu nevycházela celé dny.
Nemohla nosit snubní prsten, neseděl jí,
jako žádná škatulka neseděla na ni.
Nikdo už si netroufl jí nic slibovat,
leda jí vtiskli do ruky aktuální horoskopy.
Mezitím se ještě víc starala o domácnost,
jen aby nějak zabila čas,
a broskve při oplachování držela
jako hlavičku dítěte při koupání.

Poslední oběť

Pokaždé odvrátíme zrak, když vidíme,
jak ho matka vyváží na slunce,
protože víme, že takový je kvůli našim hříchům,
že hluchý je kvůli našim tajemstvím
šeptaným za zavřenými dveřmi
a že se nepostaví na nohy,
protože my jsme s pocitem viny utekli.

Ani mluvit neumí,
jen občas vydává zpěvavé, bublavé zvuky,
krk má jako komín
opuštěné továrny,
v němž se uhnízdili ptáci.

Naším největším omylem je předpokládat,
že můžeme provést cokoli,
protože on stejně neslyší, neví o nás,
jenže naše slova v něm zůstanou navždy,
jako vesmírná suť
zarytá do vzdálených nebeských těles.

(Z maďarštiny přeložil Ondřej Hanus)

ISTVÁN KEMÉNY

Společnost demence

A v ten
prazvláštní den
kdy společnost konečně
pohlédla do zrcadla
sama k sobě
mírně zaskočeně
pronesla:

Poslyš
všímáš si taky
co je tu teď mravenců?
A takto si společnost
odpověděla:
Mámo
kde vidíš mravence?

Kde je demence,
tam je demence.

Ta není jenom dementů
je v tobě
a je i ve mně.
V lijáku dat
v cloudech
v mracích
ve strážcích informací
i tam je demence.

Je Řád
poučenější nežli ty sám

skáče ti do řeči
chrlí reakce
nasměruje tě
k čemukoli chce

tohle jsi přece nechtěl říct
anebo ano – ale jen ty sám
precizní systém
předbíhá tak rychle
až nestíhá –
chtěl bys ho popohnat?
zpomalí tě
hle, posílá ti sadu testů
ze čtyř možností
označ jednu správnou
Odpověď zamítnuta –
takto tě trénuje na vlastní režim
takto v režimu demence.

Je Řád
co sídlí
v právu na paměť
v davech
co za ně vyšly demonstrovat
jaképak davy
dnes jen hrstka starců:
rok od roku ubývají,
ale tehdy, před dvaceti lety,
tos je ještě slyšel skandovat
cestou z mateřinky.

Pozítří navečer
poslední zemře.
Právo na paměť
nebylo nikdy ve hře.

To ještě není finál.
Ještě to probereme, jo?
Brnkni mi.
Ozvu se.

Až to bude finální,
pak
pak budeme nedostupní.

Je Řád.
Chrání tvoje údaje

chrání je, sortýruje,
ukládá
leč i podesáté
si je vyžádá.

Podoben dementu
schraňuje
přesouvá
ztrácí se sám v sobě
krade ti čas
schovky
má po celém domě
pro tebe
před tebou
a pro sebe, to hlavně.
Pro sebe?
— kecy.
I schovky jsou tu přeci
pro demenci.

Dceruško má, dobrý bože
kam jsem to jen
kam jsem to jen
založil tvou paměť?

Věci, co tě obklopují,
tupě civí,
úplně jak dementi.
I těm nadarmo opakuješ

posté, zřetelně a klidně,
že nic jiného nemáš:
tohleto je tvůj jediný život.
Kamerami tupě zírají – a snímají.

Pane doktore,
nástřih si nepřeju
to budu radši rodit celý den.
Jak myslíte, maminko
říká pan doktor
nástřih tedy nebude.

Jenže porodnice, ta je taky dementní.
Nástřih bude.

Jejdanánku
paní mládí
kampak máte namířeno?
Je tma, teď přece nikam nepůjdeme,
Je tma, do rána daleko,
Je noc, a to se ještě spí
Je noc, tak udělejte hezky hají,

ještě ten kabátek
a taštičku mi taky odevzdejte.
Víš, ty proudy mravenců
tak ty tam vážně jsou.
Tam vzadu, tam, kde sídlí mocní
věř nebo ne
tam se oni shlukují
A s nimi ideologie –
ty odvěké
v drahé kovy vyšlechtěné formy
demence.

Ty hlavo vypatlaná!

Je demence
i v čisté lásce
V důvodu řádně vydezinfikovaném
z důvodu, který byl
řádně dezinfikován.
Ve sterilitě následku
V tom zmrzačeném
domácím
zvířátku.

Sousedko demence,
kdepak máte toho svého
příšerně uvřeštěného
kocoura?

Kastrace
Tak jistěže kastrace
Lety byly zrušeny
lapen v tranzitní zóně
rozcapen v letištní hale
v systémové chybě
zachycené v polospánku
zapomenuté obratem
Ve světě hemžícím se
systémovými chybami
kde už tříletí se děsí toho
co je jednou čeká
ale pohádky, ty vyprávějme
bez čarodějnic.
Je to v zájmu
duševního klidu
Je to v zájmu
těch děcek.

Nejsem vygumovanej!
Sám seš vygumovanej!

To nebyly větrné mlýny
co smetlo šíleného rytíře
To fyzika s ním mrštila o zem:
Vítr
Gravitace
No a demence –

Blázen jsi ty
doufáš-li
že únikové pole je volné
když jdeš na demenci s kordem.

Strejdo vědo
jdu k vám pro důvěru!
Ej, hochu hošku
Kam jsem ji jenom
kam jsem ji jenom
zašantročil…

Slyšíš to?
Planeta, jež přednedávnem
dávala ti vlastní plíce
hučí do tebe jak o překot
hučí do tebe dnes a denně
že je nemocná
a strašně ji to bolí
a kromě tebe nemá nikoho
a strašně ji to mrzí
jak na tobě visí
měla by jen malou otázečku.
Něco zavrčíš,
ale hned jsi zase v limbu.
Budí tě
klade ti za vinu
demenci osmi miliard
z nichž aspoň tři pokaždé spí.

Co když ale v noci vstanou
a potlučou se
cestou na záchod?

Medikace? Ta je teprv dementní.
Solitérní léky bez nároků
v tlupách přecházejí do útoku:
chtěl bys nebýt
za narcistickou svini?
Je tu jenom jeden způsob:
Pozornost
jak do krabičky na pilulky
rozporcuj na denní
menší dávky.

Slábneš.

Společnost demenci
zveš si k večernímu stolu
za společnici
Krmíš ji, jíš a vedeš řeči
nepoznává tě
celý večer mluví k jiným
a ty máš strach
žes nasytil jen sebe
s očima dokořán jdeš od stolu
s očima dokořán tápeš v prostoru.

Dáš si teď šlofíček
max dvacet minut
zaboříš se do čehosi měkkého
měkkého tak moc
až jsi rázem zcela vzhůru
v soukromí vlastní ložnice
dávíš se a prskáš
jen co ucítíš
jak do pusy ti vtéká měkce
demence.

Společnost
demencí svou stravována
Demence
společností stravována
Takhle se spolu ty dvě
samy
líně
neohrabaně
potýkají v kráterech Měsíce
ve smrtícím karatistickém zápase

To pod nimi
tady dole
takhle jsi teď na tom.

(Z maďarštiny přeložila Adéla Gálová)

Společnost demence

A stalo se
Onoho nevšedního dne
Kdy šla společnost
Konečně opravdu upřímně do sebe
Sama to od sebe nečekala
Adresovala si tato slova:
Hele
Taky sis všimla
Kolik je tu poslední dobou mravenců?
A společnost si na to taky
Okamžitě odpověděla:
Mami
My tu nemáme mravence.
Kde je demence
Tam je demence

A nejen v dementech:
Je i v tobě a ve mně
A je i v informacích
Pršících
Z oblak schraňujících
Informace.

Pořádek
Který to ví lépe než ty

Ti skáče do řeči

Okamžitě reaguje
Objednává si reakce
Na něco jiného
Co jsi nechtěl říci
Nebo chtěl a byl jsi jediný
Je o tolik rychlejší než ty
Že je pomalejší –
Zpomalí tě
Když ho moc urguješ
Pošle ti test:
Ze čtyř možností vyber
Správnou odpověď
Jiné řešení neakceptuje –
Naučí tě samému sobě
To jest demenci.

Pořádek
Který je teď

Už i v právu na paměť
V davu který demonstruje
Za právo vzpomínat
On to ani není dav
Jen hrstka letitých hlav
Jejich počet se z roku na rok úží
Před dvaceti lety šli ještě na trh s kůží
Slyšel jsi je cestou ze školky –
Pozítří večer
Zemře poslední z nich –
Právo na paměť nikdy
Nebylo samozřejmostí.

Ještě to neschválili
Ještě dáme pokec
Ještě mi zavolej
Ještě ti dám vědět

Ale když to potom schválí
Budeme nedostupní.

Pořádek
Který ukládá tvá data

Do kolonek je střádá
Ale i podesáté si je od tebe
Znovu vyžádá
Úplně jako dementi:
Hromadí
Přenáší
Sám v sobě zabloudí
O čas tě oloupí
Schovává ho do skrýší
Pro tebe
Před tebou
Pro vlastní potřeby
Kdepak pro vlastní potřeby:
Pro demenci.

Bože holčičko
Kam já jsem založila
Kam já jsem založila
Tvoji paměť?

To co mě obklopuje
Bezduše na mě civí
Jako dementi
Vysvětlovat je marné
Stokrát
Logicky a trpělivě
Že tento život je tvůj jediný
Jejich kamery
Na tebe upřou objektivy
A natáčejí.

Hráz mi pane doktore
Laskavě nepřetínejte
Ať radši porod trvá třeba celý den
Dobře maminko jak chcete
Hráz vám nepřetneme

Ale dementní je i porodnice
A hráz se přetne.

Ježíšikriste
Paní Mládí maličko
Postůjte babičko
Je noc a ne den teď se nikam nejde
Je noc ještě není ráno
Je noc a v noci se spí
Je noc prosím vás lehněte si zpátky
A ten kabát si sundejte
I tu tašku co máte na rameni!

Mravenčí rojení
Vidí kdo má oči
Věř tomu či nevěř
V zákulisní moci
A ideologie
Nabyly punce
Historických drahokamů
Demence.

Ty vymytej mozku!

Demence
V čisté lásce
V dezinfikované příčině
Z příčiny té dezinfikované
Ve sterilním následku
Ve zmrzačeném
Zvířátku.

Sousedko Demence
S tím vaším umrouskaným kocourem
Copak jste udělala?
Vykastrovat ho dala
No ovšem vykastrovat dala.

V linkách zrušených
V tranzitní zóně lapený
V systémové chybě
Vleže na podlaze
V polospánku odhalené
Ale hned zapomenuté
Ve světě kde závad systému
Je dennodenně jako máku
V tom kdo má už jako tříletý
strach z hrozivé budoucnosti
A komu proto pohádky raději
Bez ježibab vyprávějí
Aby se klidný mentální vývoj
Dítěte nenarušil.

Jakej vymytej mozek!
Ty máš vymytej mozek!

To není větrný mlýn
Co zvedne bláznivého rytíře
A o zem jím práskne
Ale fyzika
Vítr
Gravitace
Demence –
Jen úplní šílenci
si malují, že se s nimi nezatočí
Když zaútočí
Na demenci.

Dědo Vědo
Jdu si pro svoji důvěru!
Jo chlapče já teďkonc nevím
Jestli ji najdu
Jestli ji najdu…
Planeta která ti svého času
Dala svoje ovzduší
Ti teď ustavičně
Hučí a hučí
Do obou uší
Že je moc nemocná
A že kromě tebe
Už nikoho nemá
A že tě vůbec nechce zdržovat
Že se jenom ptá nic víc
Usneš ze svých vlastních odpovědí
Ona tě probudí
Snaží se na tebe hodit všechnu
Vinu
Osmi miliard dementů
Z těch asi tři jsou vždycky
Právě v limbu

Dobře ale
Co se stane když
V noci vstanou
A na záchodě upadnou?

Také léky jsou dementní
Jednotlivě ani jeden
Od nikoho nic nechce
Ale když jsou v chumlu hned se
Spolu hádají –
A ty nebudeš narcistická
Příšera
Jen v tom případě že
Od rána do večera
Rozporcuješ jako ty léky
Svou pozornost na menší dávky.

Pozbýváš síly
Svojí dementní společnosti
Naservíruješ večeři
Jíš a povídáš si s ní
Nepoznává tě
Pořád mluví s někým jiným
Bojíš se že jsi nakrmil
Jenom sebe
Oči máš otevřené
Ale po hmatu odcházíš vedle.

Jen na pět minut si lehneš
Na něco měkkého
Tak měkkého
Že tě probudí
Jak to teče máš to v puse –
Dusíš se pliveš kolem sebe
A poznáváš na čem ležíš
Je to demence.

Společnost trýzní
Svoji demenci
Společnost trýzní
Její demence
Jako by dvě karatistky
Měly kdesi na Měsíci
Duel
Nemotorný
Loudavý
Ale rozhodující o životě a smrti.

A pod nimi tady dole
Se ti nějak vede.

(Z maďarštiny přeložil Robert Svoboda)

Společnost demence

A tehdy
onoho zvláštního dne, kdy
Společnost konečně
Pohlédla sama na sebe
Poněkud zaskočeně
Pronesla sama k sobě:
Poslyš, ty
Všimla sis
Co je tu teďka mravenců?
A tehdy společnost
Sama si odpověděla:
Mami
Tady žádný mravenci nejsou.

Kde je demence
Tam je demence

Nejenom v dementech:
I v tobě, i ve mně.
V záplavě informací
Střežených
někde v mracích
I tam.
Řád
Co ví všechno líp

Skáče ti do řeči
Reaguje okamžitě
Nutí tě k reakci
Na něco jiného
Co jsi říct nechtěl
Anebo jsi to chtěl říct jenom ty
Je tak rychlý
Až tě zpomaluje –
Brzdí tě
A když ho chceš popohnat
Pošle ti test:
Ze čtyř možných odpovědí
Vyber jednu správnou
Jinou ti neuzná
Však on tě naučí
Systému, demenci.

Řád
Který tam všude je

Je v právu na paměť
V davu, co demonstruje
Za právo na paměť
V jakémpak davu
Jen ve skupince gerontů
Kterých je míň rok od roku
Před dvaceti lety, to ještě byli slyšet
I tys je slyšel, cestou ze školky –
Pozítří večer
Však umře poslední –
A právo na paměť
Jsme nikdy neměli.

Ještě to není na tuty
Ještě to proberem
Brkni mi
Ozvem se

Jenomže až to bude na tuty
Potom už nebudeme dostupní.

Řád
Který uchovává tvoje data
Třídí je, pořádá
Ale i podesáté
Znovu si je vyžádá
Jako ti dementi:
Hromadí
Skládá
Ztracen sám v sobě
Krade tvůj čas
Všude ho schovává
Pro tebe
Před tebou
Pro sebe
Pro sebe – vůbec ne:
To je ta demence.

Holčičko moje,
Kam jsem to jen
Kam jsem to jen dala
Tvoji paměť?

Všechno kolem
Tupě hledí
Jako ti dementi
Těm taky můžeš říkat
Stokrát
Logicky, trpělivě
Že tohle tady je tvůj život
Kamery
Na tebe jen zírají
A zabírají.

Nástřih hráze, pane doktore
Ten já nechci
To radši budu rodit celý den
Tak dobře, maminko
Tak nástřih nebude

Jenže i ve špitále vládne demence
A nástřih bude.

Jejdanánku
Paní mládí
Kampak, kampak
takhle za tmy?
Ještě je noc, ráno daleko
Vždyť je tma, to se spí
Tak si zas hezky hajneme
Kabátek sem, prosím pěkně
A taštičku tady vedle!
Ta spousta mravenců
Ta tam fakt je
Věř nebo ne
V té zákulisní moci
A ideologie
Odvěké
Formy demence
Vyšlechtěné v drahokamy

Ty demente!

V čisté lásce
Demence
V dezinfikované příčině
Z příčiny dezinfekce
Ve sterilním následku
Ve zmrzačeném
Zvířátku.

Sousedko demence
Kampak jste to jenom dala
Toho svého mrouskavého kocoura?
Kastrace
No ovšem, kastrace.

Ve zrušených letech
V tranzitní zóně
Na podlaze vleže
V systémových chybách
Rozpoznaných v polospánku
A hned zase zapomenutých
Ve světě plném
Systémových chyb
Kde už i tříletí se třesou strachy
Z budoucnosti
A jimž i přesto
Z pohádek odstraňují bosorky
V zájmu duševního klidu
Dítěte.

Nejsem dement!
Ty seš dement!

To nebyly větrné mlýny,
Co nabralo bláhového rytíře
A mrštilo jím k zemi
Byl to zákon fyziky:
Vítr
Gravitace
Demence –
Jen blázen může doufat
Že může uniknout
Když do křížku se pustí
S demencí.

Pane vědo
Přišel jsem si pro víru!
Safra hochu
Tu jsem tady
Někde viděl…

Planeta, co ti kdysi
Dávala svůj kyslík
Ta ti dnes
Bez přestání
Hučí do ucha
Jak moc je nemocná
A že jí kromě tebe
Nikdo jiný nezbývá
A že tě nechce příliš zdržovat
A že se jenom ptá
Usínáš u vlastních odpovědí
Budí tě
Přehazuje na tebe
Odpovědnost
Za osm miliard dementů
Ale minimálně tři z nich
Jsou zrovna v limbu

No dobře, ale
Co když
V noci vstanou
A na záchodě spadnou?

Léky jsou taky dementní
Neškodné
Každý sám za sebe
Ale jakmile jsou pohromadě
Hned se do sebe pustí –
Ty narcistická
Zrůda
Nejsi jen tehdy
Pokud si od rána do večera
Na způsob léků
Dávkuješ pozornost.

Chřadneš
Své společnosti demence
Podáváš večeři
Jíš a povídáš si s ní
Nepoznává tě
Celou dobu mluví s někým jiným
Bojíš se, žes nakrmil
Jenom sám sebe
Odcházíš od ní oči otevřené
Přesto tápeš.

Jenom se na chviličku natáhneš
Na něco měkkého
Měkkého tak,
Že tě to vytrhává ze spaní
Pliváš a dusíš se –
Když na lůžku tě zaplavuje
Ta stará známá
Demence.

Stravuje společnost
Svou demenci
Stravuje demence
Svou společnost –
Jako by se spolu utkaly
V karate na Měsíci
Samy dvě
Neohrabaně
Pomalu
Leč na život a na smrt.

A pod nimi tady dole
Tvoje situace.

(Z maďarštiny přeložil Jiří Zeman)