Král pije

Prostěradlem omotanou,
vidím tě, kozičky napůl ven,
oči ti bloudí, skelnou blanou
se prosmekne slepcem spatřené.

Převracím skleničku pijákovu
s posledním douškem vzhůru dnem –
ve stéblech tolik rosných plůdků,
ó rozkoši ploutví z prvních temp.

Kde jsem se poroučel hlavou dolů?
Sanitka bliká v průjezdu,
jsem naložen na káře alkoholu,
bezvládný ve svém protestu.

Chlast

Celou noc nese se odkudsi z cely
po chodbě bezmocný lidský řev.
Pusťte mě! Prosím do kamery.
Mozek se točí, zlem rozvířen.

Piju čaj a do bažanta močím,
Ukrajinec klidně chrupe si,
prý ukradli mu křížek, což je zločin,
není na čem se zavěsit.

Moudrost, jak přežít venku mrazík,
nahradí celé stohy knih.
Pochcané kalhoty v pytli mi hází:
Teď si tu špínu oblíkni!

Nikdo už nemá sil. Berem si cajky,
Dřív, než se zřízenec rozohní.
Anglána vedou si policajti,
jiného vezou do Bohnic.

Stojíme venku, zbývá nás hlouček,
žena, již na nádru sebrali,
opustil milenec, sama je, Bože,
mladík, jenž čelo si rozrazil.

O cíga dělí se bezdomovec,
pak belhá se k obloze o berli.
Motám se. Kéž by byl životu konec,
než nad Prahou se rozední.

Proměna – Kálí

Chodíš za soumraku
okolo meteo stanice,
dřepíš až tam vzadu,
do rudého slunce hledíš jalovcem.

Mezi kmeny na jihu se ztrácíš,
v básních Thákura
slunce zapadlo nad zahrady,
ach, kde je ta záložka,

kterou jsi mi zanechala,
mezi stránkami dlouhý vlas,
když na džembe jsi sama
bubnovala chlapům na postrach,

opásaná jejich střevy,
vlasy upocené na čele?
Mezi kmeny jestřáb do tmy letí
na své pozorovatelně vyplašen.

Tu od lesa, z opačné strany,
na severu bosá se zjevuješ,
svítí ti podrážky střevíčků v dlaních,
jsi na odchodu, žádný spěch.

Srdce

Sedla sis na práh a pod košilkou
zjevil se ti nahý klín.
Řeklas mi: Srdce tvé ví už všechno.
Hluboko do tvého nahlížím.

Naléhavá noc

Celou noc dusí tě dumavé deště,
okno, jež nesneseš přikrývku,
ve větru blouzníš, jak vítr kol češe,
zas odkopalo ses v prosíku,

aby tě nahé ponechali
napospas jehlám a bolákům
v šarvátkách kapek, ó ataky z dáli,
ó okna všech obloh, svých opaků!

Předpověď

Jde kolem mnich a nepoklečí.
Kdo to je?
Chuchvalce mlhy berou les ztečí.
Odpověz!

Teď zesílil vítr, mračna češe
o smrky,
nechci znát budoucnost, oběť věčné
odluky

od tvého klína, v náruči deště,
krůpějí,
vytřásám vzpomínky na tebe z měšce
do chvojí.

Hvězdy

Sedím na ochozu, mráz mě svírá,
Psí hvězda k západu klesá níž,
v údolí mračna, na východě svítá.
Vnitřní hlas šeptá: Překážíš.

Ach temnoto, jak se bojím rána,
obloho hojivá, vysoká!
Přeletěl meteor přes Havrana,
vedle něj Spica blikotá.

Za stěnou času, jenž zpomaluje,
Pán na mojí duši pracuje.
Pomoz mi, Pane! Ráno tu je.
Ó, Pane můj, zachraň mě před ránem!

Spím s tebou

Slyším, jak ve spánku dýcháš tiše,
ukrýváš v noční tmě svoji tvář,
ležíme za sebou v poloze lžiček,
do paže prsty mi zatínáš.

Chtěl bych teď do tvého srdce vidět,
nocuje v něm i divá zvěř,
potom se vzbudíš a starostlivě
rámě mi dekou přikryješ.

Sen: Smrt mladé duše

Stmívá se. Máma mě volá z okna,
už je tu čas jít k večeři.
Zrovna se na mě mladík kouká.
Ve vzteku kopu do dveří.

Sen: Dívky

Tlačí se dívky před portálem,
všechny se nevešly do vany,
barvy stékají po obrazech
ve chrámu svaté Zuzany,

dívky jen zlehka nanesené,
prostovlasé světice,
a glorioly zdivočelé
i nemluvňata na klínech.

Vajgl

Vajgl, co včera ještě čoudil,
tu v popelníku trčí dnes,
odejdu, jak odcházejí bloudi,
kde rozvírá svou náruč les,

do doliny mrazu zvané Perla,
která mi věčný spánek dá,
chybí už mi do života verva…
Zdali mě tu kdo dohledá?

Zda dohledá mě dřív než liška,
roznese kosti v slatinách?
Jsem jak v Boží dlani tříska,
jak zhaslý maják vajglu v tmách.

Pohřeb

(matce)

Hrobník zakopal do hlíny urnu,
už zřízenkyně čoudit smí,
psiska spustila píseň chmurnou,
dala se za dvorky do vytí.

* * *

Z lásky toužilo mé nebe zemřít,
nevím, jak prošlas kolem mě,
zlaté vlasy mezi kmeny běží,
naposled svitly zpod větve.

Zadrž!

Foukám na uhlík z nočního ohně,
jíní se vtěluje do louky.
Můj dopis nerozlepuj. Spal ho honem!
Popílek snese se. Odpovíš.

Zvuky loučení

Na římse šmátrají hrdliččí drápky,
filtrační konvice doznívá.
Vyveď mě, prosím, zadními vrátky.
Padají kamínky do ticha.