Mecheche

dneska je mecheche
mimořádná seance
vyslanců planet cream de meme
pastva pro naše uši

„kdyby Ondra Čtvrtek dělal crust metal
jmenoval by se Pavel Kekel“
umělá inteligence odepsala:
„ale já nemůžu chodit na koncerty“
poprvé pocítila smutek neboť
dneska je mimořádná seance a
někteří sice přichází se srdcem na dlani
ale jiní se zvratky
to třeba sedmnáctka Lidka

rozlily se špagety
tečou jí přímo z kapes
příliš těsných na to aby nudle seskládaly v záhybech
padají křížem krážem přes umně postavený chodník
který všichni nenávidí
jen ona ničeho nedbá – kráčí dál
vylít si hlavu – za rohem zní:

„když koupíš pivo budu rád
teď ale odcházím chcát“
„to je slušnej člověk
ne nějakej parchant
ten bude dostávat kytky“
pravdu díte bábinko
nešetřit na něm chmelem

z dálky jde slyšet Mikyho jekot
cosi ve smyslu že „Alláh je veliký
ale má žízeň větší“

Cyril tam chybí

nechť Lumír zůstává s touto kravinou
Lumír dál ve mně zůstává
stejně jak denaturát z K-martu
navždy v našich žaludcích

denutriát
coincidentally coined by Mary Pat-’er-over
to v Praze poznáš kdo je pohodlný
stále jsem z ní jak na prášky

nechť Mojmír zůstává s touto krajinou
čí jsou tvé pozemky?
Studénka určitě vzešla z čehosi
pravděpodobně zvlhlých míst

nicméně (however, comma…)
nikdo se neptal
svěř se třeba polesnýmu!
koloušku z Přívozu

na gentrifikované retošáky
není
nikdo
zvědavý

Martinovi Šenkyplovi

na zdraví!
počkat?!
ty máš suchý leden, ne?
ale to víno
JE SUCHÉ

předplatil jsem si kocovinu
jen abych se pak nevzedmul
víc z rybníku nevědění
korunovaný prezentátore

dobrá strategie byla vypnout
nemyslet na to co ti sdělím
pramálo o tobě věděli jsme
věděli jsme a víme

potím ven
veškerou neznalost
a věz
milý prezentátore
bylo jí víc než dost

Jáchyme, hoď ho do hajzlu!

ale mlč ty poťape
já už musím končit
já jsem v tramvaji
já jsem vypil už sedmičku portského
a jedu do Hornbachu koupit lepidla
pak do Makra
koupím ti deset vajec
ne – patnáct – ty zmrde
ale nejdřív tě znaviguju z Liberty
ty bys ztama netrefil ani s mapou
zaplatím ti benzín
a víš co ti povím
já si takhle chodím – ne s tím psem
ale se svým vozíčkem
oni mě litují ve všech velkoobchodech
a mě to hřeje
mi to dělá dobře

Chlast / Peříčka

opatrně vstoupím do stejných kolejí
doufání – nesrazí mě rychlík Chlast
opožděn o zlomky špatných rozhodnutí
příliš jsem se ochomýtal – zbytečně na peróně

vlak vzdálen tzv. o prsa
konečky vlasů slepených kundím džusem
peříčka snášej se nad námi
vanou zde v poryvech okolností

dosedaj v zklamané vlny spontánnosti
ony se spláchnou dříve či pozdějc
všechno tu zvládnem utišit
přijede Chlast – peříčka něžnosti nestoudně proudící

ve splašcích trudných oceánů
přes zaprášené pražce kdesi za koksovnami
vlak rozvíří vzhůru pryč
pak klubka chvílí

ve kterých kroutilo se peří
se v proudech měsíců a let
dokonale roztrhaj

nezbývá
nic konkrétního
veškerá jemnost peří

končí napadrť
přijel rychlík
nasedat

Benzín

řekni mi něco hezkého
ošukám ti nohu
no dobře

dneska nemusíme škrábat naše plechové miláčky
ožralá jsi
ale jen decentně

a jak je zvykem mezi námi
poslední dobou – měsíc a půl
hlučná závist střízlivosti
nasává odér sebejistoty
kterou v nepříliš strategických tazích
po polích místních hospod
přespříliš prýštíš

kdežto já předstírám, že ji mám
jenže mi utekla – slizká stonožka
proklouzla skrz hrdla flašek s modrou nálepkou
zažádala o azyl v kupkách zeleně líznuté rtutí, řka:

„alespoň do března, než se věci utiší –
až přestane hrát, že na benzín
on nejezdí“

neboj se, ty stará vraždo
za osm dní sednu na trolejbus
a pojedu natankovat