občas mívám podivná nutkání
jsme
ledovou tříští
kterou bůh vychrst na zem
kdo todle namíchal
to se nedá pít
trasu volím tak aby vedla stínem
městské divadlo uvádí bláznivou komedii
a pavlonie vyrůstají i z nehostinných míst
například z puklého betonu
nebo spár mezi dlažbou
městské divadlo uvádí potrhlý muzikál
trasu volím tak aby vedla stínem
pavlonie usychají
uhlí hoří dál
prý tady
pronajímají jeden z bytů
domácí mazlíčky mít nesmíme
a přístup na zahradu je nám
rovněž znemožněn
oni možná usínají i vstávají sami
možná si někdo z nich
uvnitř sebe něco nahmatal
počkáme
nic není natrvalo
a do každé zahrady
se jednou dostanem
přijdi do mě
způsob mi závrať ráno
ve sprše škrábance
nepustí pilulka po a jahodová kobliha trhám
modročerné moruše stromy jsou
zavřené deštníky zelené jako nevolnost jedu
tramvají domů ruce
mám potřísněné rudé
jako stud
zaryj nehty
do ohnivých míst
kterým ses zadlužila
mysli při tom na ty
které nikdy nenašly odvahu odejít
dobře žít
to je jako učit se plout mezi kmeny
naplavenými vodou
prorůstat spárami
mezi nejzazšími možnostmi
pohádat se v autě
cestou do práce se svým partnerem
dát si denně aspoň tři kafe
nečekaně se spálit na výletě s rodinou
snít nad milencem
zatímco vařím dětem
k večeři špagety
vyhýbat se zrcadlům
přesto být obklopena těmi
které nenávidím a které miluji
po městě potkávám ženy
které si v síťovkách nesou
nové knihy
kráčí
jako by nikdy nepoznaly strach
musí být po výplatách
prý existuje město
kde se stékají
dvě řeky do jedné
ženy tam chodí po nábřeží
neslouží nikomu
a ani svým dospělým dětem
neřekly svou pravou adresu
chodníky mokré po dešti
teplý květnový podvečer
ještě se trochu bojíme že zmoknem
ale už nás vidíš venku u stolečků
povídáme si, kouříme a pijeme
malé kávy
lampy se začínají rozsvěcet
noc bude klidná
a my ji probdíme
chodím městem
jako by mi patřilo
ale stačí jediný pohled
na člověka kterému je špatně
nebo na psa
zamotaného do vodítka
okamžitě se skláním
před bolestí před trápením
skláním se před životem
a přísahám
nikam jsem neodešla
byla jsem pořád tady
tak už to jsi ty
nosíš mullet obarvenej nazeleno
nechalx sis změnit jméno
chodíš se šesti lidma
jenže ono to stejně nefunguje
a furt to někde drhne
a furt se budíš
další tetování?
ty správný mužský chlapi
nikdy nehledí do očí
čumí na kozy na stehna na prdele
v koutech se jim usazuje prach
na zapomenutý ženský věci
žvýkaj klobásu uzený prasečí střívka
a zase zíraj
na fotbal na kozy na ryby na prdele
čekaj u doktora na srnky na výsledek utkání výsledek testu
čekaj zíraj mlčej
a pak jsou hodně, ale fakt hodně naštvaný
když umřou
jsme
ledovou tříští
kterou bůh vychrst na zem
kdo todle namíchal
to se nedá pít
tiše tady tajeme
modlíme se
ztřišť nás prosím
ó ježíši
Všeho do času
do času všeho
rychle a tiše
kynou a kornatí obrysy
zla důvěrně známého
zla proslule zlého
Tak došlo v oranžérii k objevu kostry
kdysi zakopaného člověka, ovinuté řetězem.
Tyto ostatky byly posléze řádně podle ritu
pohřbeny a hle – nočnímu lomozu byl konec
vděčný Scipio vyplatil Athenodorovi
několik talentů ve stříbře.
A zase podzim
pořád dokola na tom samým místě
a stejně se nic neděje.
Nic jsem nesázel sklízet nebudu
každej si hrabe listí co mu patří.
trsy bříz jako kytice zastrkané do hřbitovních váz
na historické kosti zmrzlé místy zasněžené pole
tolik podjezdů nadjezdů a přejezdů zdolává vlak
lámu se jako květ s příliš těžkou hlavou
lámu se dozadu a zbytkové teplo kolem vytváří malý
rybníček roztáté vody