08_poezie
Jiří Skoumal

Ráno při rozbřesku sledovat smrt v přímém přenosu

A zase podzim
pořád dokola na tom samým místě
a stejně se nic neděje.
Nic jsem nesázel sklízet nebudu
každej si hrabe listí co mu patří.

Beletrie – Poezie
Z čísla 7/2025

Prasečí hlava ve slevě

Posedlost se stává šílenstvím
ve všech svých podobách
ostrý lokty razí cestu
v krámě korouhev slevy
vlaje na železné roletě
poslední prasečí hlava na pultu
kost oddělená od trupu
potažená kůží
… ha ha ha
jen si skládej žebírka žebráku
jako puzzle
upleť si nový košík pro své
strachem připosrané srdce
silnější pes mrdá
hlava pomazaná
nacpaná v báglu
sleva a dáreček
jablíčko v rypáčku
jen si chrochtej
poslední večeře páně
ještě hadřík z hedvábí
na utření mastné mordy
a jde se dál
toaletní papír taky ve žlutým
celej vagón vole
čas na sraní musí přijít
po tom všem
štěstí přeje pouze připraveným.

 

V mlze svítí jenom psi

Čuměli v noci na měsíc
každej ale z jiné strany
dost vážnej důvod k vypuknutí války
svět je k nezastavení
točí se pořád dokola
jako děvka kolem železné tyče
tak to je z vesmíru si každej bere
jen co se mu vejde do kapes
večer mlátíš hlavou do stolu
jako král s korunou na hlavě
ráno zápasíš s prázdnými lahvemi
a děsíš se v zrcadle svého ksichtu
jestli někam neutek
řízneš se teče krev
seš to ty jen s další jizvou
ale dnes ráno není naštěstí nic vidět
je děsná mlha
ani měsíc nenašel cestu
aby konečně vypadnul
před kostelem pobíhají štěkající psi
rozsápali malou hvězdu
vzdálila se od svého stáda
aby skončila v psím žaludku
teď psi svítí
a nejdou vypnout.

 

Pod oknem

Ráno kouřím v okně
dole pode mnou na dvorku
kočka s myší hrají si
jako dvě sestry
myš ví moc dobře že umře
ale nechce kazit zábavu
Marie spí vedle v pokoji
vždycky spí dlouho zato já
nespím vůbec
proto mám tu možnost
ráno při rozbřesku
sledovat smrt v přímém přenosu.

 

A ptáci řvou jako kráva

Každý ráno nebe znovu ožije
ptáci řvou jako kráva
den je nadosah
stačí jen natáhnout ruce
krysy dojídají mršiny zbylé po noci
děvka odevzdá tržbu pokývne k Bohu
„jak ti kdo ustele tak si lehneš“
vyslyší slovo boží
den opravdu začal
s kocovinou ve svým světle
vstříc výměnnému obchodu
na schodech před krámem malej psík
v řetězech dávící se vlastní kostí
očividně na pokraji sil
můžeš ho nakopnout
jednou ranou ukončit nesmyslný bytí
zabít zvíře právě teď a tady
ve světle
ale tohle není tvůj styl
zabít a nesežrat
ponechat mršinu krysám
hbitým pohybem překročit psí hlavu
spasení ponechat rasovi
vejde se mu akorát do kapes
obratný obchodník prodá děvce
hrst vody za zbytek drobných
to stačí
na dluh nedáváme
ani když jde o život.

… a ptáci řvou jako kráva.

 

… co s tím?

Moje matka najednou zestárla
starší bratr začal cucat kosti
ani se tomu nestihli zasmát.
Co s tím? Dělám všechno proto
v pořád dokola točícím se světě
abych je dohnal. Žiju
za podivných okolností
co se nevejde do hlavy
nosím po kapsách.
Každý ráno čtu černou kroniku
o mě zatím ani zmínka
pozvání na večeři tedy platí
ale nemám padnoucí oblek
jenom kravatu
kterou jsem stáhnul otci z krku
než zatloukli víko rakve.
Tahleta ti sluší
víc než úsměv předstírat
říznutím do tváře
když se odlepí náplasti
jsou vidět jizvy.
S tímto ksichtem se rozhodně fotit nebudu
možná na občanku v náruči se psem
dojemně vycenit zuby
za zády s přátelskou krajinou
jako by byla pořád neděle.

 

Listí

A zase podzim
pořád dokola na tom samým místě
a stejně se nic neděje.
Nic jsem nesázel sklízet nebudu
každej si hrabe listí co mu patří.
Ve svým bytě si o tom můžu myslet co chci
i po 22. hodině obracet hlavu
ze strany na stranu myslet si třeba
že jsi pěkná kráva
když tak chytře mluvíš o depresi
a pak všechno co sis nahrabala
začneš pálit pod mými okny.

Chviličku.
Načítá se.
  • Jiří Skoumal

    (1975) žije a pracuje v Brně. Vystudoval střední školu technického zaměření, pracuje jako technik ve společnosti JIC. V devadesátých letech vydal vlastním nákladem básnickou prvotinu a měl několik autorských čtení. K psaní poezie se nyní ...
    Profil

Souvisí

  • trsy bříz jako kytice zastrkané do hřbitovních váz
    na historické kosti zmrzlé místy zasněžené pole
    tolik podjezdů nadjezdů a přejezdů zdolává vlak
    lámu se jako květ s příliš těžkou hlavou
    lámu se dozadu a zbytkové teplo kolem vytváří malý
    rybníček roztáté vody

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 6/2025
  • Matěj Čihák

    Tahle vyjebaná doba

    Ňák nás všechny dostala
    Tahle vyjebaná doba
    Nakupujem knížky
    O tom jak nenakupovat knížky
    I poustevník
    Lítá letadlem a kliká na Facebooku

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 6/2025
  • 08_poezie
    Literatura a politika
    Andrej Platonov

    Kladivem času, epoch dlátem

    Radost nám neznámá
    v tobě plane – poznání!
    V prsou sídlo má,
    vysílený stesk ze zoufalství tmy…

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 5/2025