Cesta

Potáhnu nocí
vyklenutou měsícem
po známé cestě podle povědomých pachů
kroky však budou dopadat dutě
a všechno bude jinak
všechno bude vychladlé
i poslední zbytky dětských stop

Jako by luka pokrylo jíní
ze struh od černých vajec olší
vysune ostruhy mlha
bezděčně, leč lačně
budu ji polykat
jako jediná zůstala od kolíbky táž

Ještě než mě pohltí hradba
výhružně vyřazených stromů
popojdou mraky
a učiní přítrž stínům

Jméno

Říká se, že znáš-li jméno
máš i moc
a na běsy to snad platí
přinejmenším na ty za oknem
jinde je to ale jen tenká tyčka
po které se vine k nebi
planá réva představ

Jalová jsou její zrnka
bez vůně, o to trpčí
lepší však než žaludek
prázdný skutečností
kručící křečí vášně

Jako když poskytneš
prvnímu zrcadlu paprsky obrazu
který se do úmoru násobí
křiví a rozpadá
v soustavě odrazných ploch
a v nahodilých překryvech ohnisek
klokotají šťávy

Říká se ledacos
ale znáš-li jméno
máš leda kmen
o který si konečně
můžeš rozrazit hlavu

Zdejší příboj

Zbytky ranní mlhy
příboj nad krajem
který nikdy nedopadne

Pod ním rybník
modřejší než moře
než moře voňavější
noc za nocí chladne
už skoro se v něm utopilo
celé září nynější a zdejší
a slunce zavřelo se za barevným sklem

Ale v noci se blýská
bezhlesně na všech stranách
to bodliny dějin probíjejí
blánu povrchového napětí
a vplétají se v dráty
a zkázu v síti sejí
v měničích to syčí zkraty

Opodál zalká lyska
a propadne se postříbřenou mázdrou
do slojí smolných hlubin
protitlaky tmy a světla vylekaná

Buňky odporu

Příměstské stepi štěpí
pásma života a pásma smrti
mezi rameny přivaděčů
pod pařáty jeřábů
kráčejících nakřáplými tmami
červenými sudy s prachem
a trny a kolci
vyzbrojeny proti pomalé smrti
zhoubného bujení železobetonu
povstaly v zaryté vzpouře
šípky a trnky

Před svatou Lucií jsou nejsveřepější
kdejakým jejich plodům
stálostí svraskala tvář
v týlu zajíci neklidně přebíhají
a havraní hejna shromažďují svědectví
pro případ účtování

Dobré věci

Dobré věci jsou jak světlo v předvečer
na něž čekáš celý dlouhý parný den
a ono pak po chvilce stáhne ocas
a zaleze za les

V šedé břečce před svítáním
za rán zavěšených nad nístějí
pod plamennou poklicí poledne
kolikrát kolísáme

Střídavá zrna víry a zarputilosti
na klasu v poli dní
jsou nejistou holí
na pouti po ekliptice

Křivule

Mírně se kýve olbřímí křivule
usazena mezi slizké valouny
na dně řeky okrové dešti
bouřkami bloudícími povodím
a ryby kolem ní netečně
ploutvemi víří kal

V ní voní kůra ze stromu života
oblaka očesaná o čas
brousí tam o báně kostelů
a průzračným vzduchem prolétají
ptáci s křišťálovýma očima
– vše je přichystáno k destilaci tresti

Ale i kdybych měl dech
lovkyně perel
a nebál se hlubin
setmělých světů
kde hledat místo ponoru
bod vpichu
na vrásčitém předloktí vody?

Hrdina

Převislé větve olší
zelený stín
nad zelenkavou vodou
seděl na břehu
přelétal okem vlny
na lesy za rybníkem
mraky šly jako vždycky od západu

Z trní trčí pahýly
z komína jde kouř
jediná vůně
co přežila do zářných zítřků
sedí na břehu
na kopcích zrezivělá procesí větrníků
nestvůrné pně
nestvůrných bedel
mraky jdou jako vždycky od západu
Bože jak to bez prášků dokázal
jak svedl zevnitř zkamenět
udusit peklo v páře
spoutat satanáše
a uniknout prastarému pokušení?

Toť úkol pro titána
nebo aspoň pro hrdinu
i s těmi konci
a nevím, kdo z nás
na to má

I všude jinde všeho jen do času

srpen 2024

Baltský oblak plyne
nad korouhví na radnici
nad Tallinem

V hasnoucím světle
zatím vlajky svobodného světa vlají
modrá černá bílá
modrá a žlutá
zatím řasí se ve větru od moře ty
co se tam řasit mají

Baltská mračna plynou
nad pevností na ostrově
nad Suomenlinnou

Vlny se lámou o hřbety
zkamenělých velryb
zatím to jsou jenom
hladké černé skály
zatím to nejsou ponorky
které by ze starých špatných dní
k hladině probublaly

Všeho do času
do času všeho
rychle a tiše
kynou a kornatí obrysy
zla důvěrně známého
zla proslule zlého