Pupus I

Plastovou mačetkou
odkudsi z jihovýchodní Asie
prosekává se houštím

svými drobnými kroky
pozvolna prosvětluje
stín mapy

všude naráží
na stopy
jejich působení

prázdné láhve od kořalky
do země zašlapané špačky
lesknoucí se jehly

tohle město
se všemi jeho remízky
odteď už nikdy neuvidí stejně
ani jinak

* * *

Ten les byl hlubší a černější
než všechny lesy okolo
krčil se pod kopcem
nedaleko za strejdovým domem

vždycky navečer
se z něj linul nenápadný chlad
který dokázal zdolat
i ten nejdůmyslnější vlněný výplet

radši tam nechoďte
říkali jste nám pokaždé
co jsme šli společně kolem
v tom lese ho toho léta našli

když jsem se tam
jednou sám vydal
našel jsem na jednom z prvních stromků
nabodnutého včelojeda

dál jsem už raději nešel
a tak si musím pořád jen představovat
všechno možné
i nemožné

Pupus III

Protože byl ve třídě nejmenší
pořád ho bili

a tak zkoušel
karate kung-fu
a další podobné kroužky

nikde ale nevydržel
k čemu to je
stát pět minut
v nějakém dementním postoji
říkal

Pupus IV

Vystoupil na zastávce
ani se neohlédl
byl si naprosto jistý
směrem své cesty

projít sídliště
vejít dovnitř
zapnout pleják
a spustit Tekkena

být nejlepší
alespoň v tomto

Ictus X

Marně vyzvání
telefon v tichém režimu

máma bude muset
zase sama zvedat
tátu z podlahy

Pupus VI

Když pak na gymplu
začal chodit do posilky
frčel na různých proteinech a kreatinech
vždycky po nich ale přibral
maximálně pár kilo

pořád všem říkal
jak mají v rodině
kokotské geny
když všichni váží
jenom kolem sedmdesáti kil

* * *

Jako děti
jsme pravidelně přijímali tělo Kristovo
i v podobě dozlatova osmažených
brambůrků Lay’s které nám babička
kupovala v krámku paní Johanky
neteře našeho vzdáleného strýčka Janka
kterého jsem se od mala hrozně bál
pro jeho drobnou postavu
husté černé vousy
a krátké nepohyblivé nožky
zkroucené do S

Pupus VIII

Dělá na směny
v továrně za městem

sotva si zvykneš na ranní
zas musíš na ty zkurvené noční
a nejhorší jsou ty noční
na kterých si ani na chvilku nelehneš
nejvíc na chuja jsou ale odpolední
to ani ráno ani odpoledne
nic neuděláš
večer pak přijedeš domů
celý dojebaný
dáš si akorát pár prdů
nebo pět šest piv
a jdeš spát
abys za pár hodin
čuměl zas na ty blbé ksichty
všude kolem

Ictus XVII

Každý večer
zakresluješ si do kalendáře
malý křížek

to jen abys věděl
jak dlouhou už vlastně
normálně nežiješ

Pupus XI

Poznali se na tindru
přišla mu dokonalá

milovala stejné seriály
dobře se oblíkala
a v posteli to s ní bylo dělo

navíc vždycky se mu líbily
holky co mají tak nějak svůj názor

škoda jen
že ten jeho
nechce nikdy slyšet

Pupus XII

Dělá na benzínce
na okraji města

s denně dokonale dobitým
smarthphonem v ruce
pořád na lovu

Ictus XX

Už se ani nehnou
prsty na tátově
ochrnuté noze

* * *

Toho rána nám byla smrt blíž
než jindy

jako první jí ucítila naše roční fena
neklidně sebou cukala
škrábala na dveře
kňučela a sípala
venku pak pobíhala divoce
od záhonu až ke konci ohrady

našla ji za strženým plotem
mezi vyškubanou srstí
a parůžky zaseklými do pletiva

našla ji ve vyhaslém černém pohledu
stejně hlubokém jako nic
odkud sem pravidelně přichází

Pupus XV

Pořád to nejde!

Tatííí!

Pořád to nejde!

šťouchá do něj
svou drobnou ručkou
zatímco on
v režimu nerušit
saje v hospodě u cesty
už třetí dvanáctku

dětskou agresí
opuchlý smartphone
opírá se v tu chvíli
o kofolu

* * *

Ten vrh byl celý špatný

všichni byli pohublí
měli křivé nohy
a zastřený skleslý pohled

musíme je všechny utopit
řekl klidně strýc Mirek
přitom přede mě postavil staré vědro
v němž babička celé měsíce
poctivě vynášela z jejich ložnice
dědovu sytě zbarvenou urinu

Pupus XVI

Po dlouhém týdnu
konečně zase sám doma

s natěsno nasazenýma brýlema
rozjíždí nového Rezidenta

natěšený že může být
zase tady

tváří v tvář všem těm
kulhajícím viditelným hrozbám