Aktéři Majakovských čtení
mluvit mluvit
na kopci stojí dům
z komína stoupá dým
kam stoupá ten dým
to zůstane tajemstvím
možná do nocí a dní
kdy jsme v domě spolu sami
ty jsou zatím jenom dým
tak o tom ani nemukni
Pomník Vladimira Majakovského, vztyčený v centru Moskvy v roce 1958, se stal počátkem 60. let dvacátého století místem neoficiálního setkávání mladých básníků a umělců. Koncem nultých let se tradice Majakovských čtení, organizovaných poslední neděli v měsíci, obnovila, zároveň se dostala do centra pozornosti bezpečnostních složek.
Dne 25. září 2022 mělo čtení silný protiválečný a protimobilizační ráz, neboť jen několik dní před tím byla v Rusku vyhlášena částečná mobilizace. Po několika desítkách minut od zahájení na místo přijeli policisté a shromáždění brutálně rozehnali. Sedm účastníků bylo zatčeno za narušování veřejného pořádku. Následující den pak policie zatkla také Arťoma Kamardina, který u Majakovského sochy vystoupil s radikální básní „Ubej meňja, opolčeněc!“ („Zabij mě, bojovníku!“), napsanou v roce 2015 po zahájení ozbrojeného konfliktu na Donbase. Téhož dne proti němu bylo zahájeno trestní řízení, stejně jako proti dalším dvěma aktérům majakovských čtení – Jegoru Štovbovi a Nikolaji Dajněnkovi. Všichni tři byli v roce 2023 odsouzeni za podněcování nenávisti a za veřejné výzvy k činům směřujícím proti bezpečnosti státu, spáchané organizovanou skupinou – Kamardin k sedmi letům odnětí svobody, Štovba k pěti letům a šesti měsícům a Dajněnko ke čtyřem rokům. Druhý zmíněný článek byl nově vnesen do trestního zákoníku v červnu 2022 a poprvé byl využit právě v této kauze. Trest si odpykávají v nápravné kolonii ve Vladimirské oblasti.
ARŤOM JURJEVIČ KAMARDIN
budem tančit na hrobech –
nebe v černých praporech!
budem tančit na hrobech –
našim vládcům na hrobech!
nepřeslechnou, neprominou?
rozervou a rozbijou!
tak budem tančit na hrobech –
budem tančit na hrobech.
křik dělníků hladovejch
donutí je tajit dech.
lžou nám v Událostech,
tak budem tančit na hrobech:
všem fašistům na hrobech,
liberálům na hrobech,
na komoušských hřbitovech!
když toužíte po lágrech,
tak budete hnít v lágrech!
budem tančit na hrobech:
národovcům na hrobech,
elitářům na hrobech!
ještě jeden tlustej špek –
a budem tančit na hrobech!
nekrčit se v příkopech –
let’s go dancing na hrobech?
fízlové visí na sloupech,
my budem tančit na hrobech!
ulice jsou v plamenech,
my budem tančit na hrobech.
unavil ses? Chceš oddech?
my budem tančit na hrobech!
budem tančit na hrobech –
budem tančit na hrobech!
na vašich zkurvených hrobech!
(2020)
Zabij mě, bojovníku!
Zbraň ti koupěj fízlové z eráru.
Zabij mě, bojovníku!
Buď pravicí trestající.
Já přeci nejsem člověk! V žilách mi tečou jenom sračky!
Zabij mě, bojovníku!
Staň se bičem božím!
Já nejsem žádnej vlastenec… nebo jen nemám tu správnou tlamu.
Na co důvod? S tím běž do prdele!
Zabij mě, bojovníku!
No tak!
Zabij mě, bojovníku!
Už přece znáš chuť krve!
Viděls, jak tví bratři v boji
kopaj bratrskýmu národu hroby.
Zapneš televizi – a hned ti jebne,
Nikdys moc neholdoval sebekontrole.
Zato máš dost jinejch silnejch stran.
Zabij mě, dobrovolníku!
Střílej do bílejch vran!
Pomsti toho ukřižovanýho kluka!
Zachraň vlast od lidí jako já!
Staň se hrdinou!
Zabij mě, dobrovolníku!
Prezident ti zatleská.
Roztrhej mě na kusy!
Zašlapej mě do bláta!
Ruský jaro rozkvétá.
Neváhej! Zabij mě, ty hajzle!
To přece chceš…
Vždyť zatímco jsi bojoval za Donbas,
šukal jsem tvý dcery
a malýmu synovi prodával spice.
JEGOR OLEGOVIČ ŠTOVBA
Nehraje tu roli,
co si o tom myslím.
I když mě to mrzí,
já se taky bojím.
Co když zítra ráno
přijdou ke mně domů?
Dokážu jim zdrhnout?
Stejně si mě najdou.
Jsem pro svobodu
a pro čistou vodu.
Takže když to shrnu,
jsem taky pro mír!
Proti agresi.
K čertu s represí.
Krveprolití
je bič současnosti.
K čertu s násilím,
už jsme bez síly.
Sotva se objeví
čisté dobrodiní.
Ale budu věřit dál.
I kdyby to bylo
třeba tisíc roků.
Tohle jsem já!
(22. června 2022)
SERGEJ ŠESTAKOV
zastav se, zastav se
teď mluvit nebudeš
mluvit zabíjet
a mlčet zabíjet
mluvit a mlčet
a mlčet mluvit zabíjet
to vlaštovky samohlásek vystřelují z kamenných rtů
a mlčet mluvit
a rorýsi trhají prostor, který už nepůjde sešít
mluvit zabíjet
a dnes nebude dnes
nebude a není
a mlčet mluvit a mlčet mluvit a mlčet
mluvit a mlčet
ale v kolečku dechu na zamrzlém skle je vidět tvůj úsměv
mluvit mluvit
sraženiny mlčení obrácené ve tvou řeč
mluvit mluvit mluvit
mluvit mluvit
na kopci stojí dům
z komína stoupá dým
kam stoupá ten dým
to zůstane tajemstvím
možná do nocí a dní
kdy jsme v domě spolu sami
ty jsou zatím jenom dým
tak o tom ani nemukni
foto ovd.info a www.5wave-ru.com
A tady se podstata věci nezmění,
to ví každé malé dítě, ať je číkoliv.
Jako občané máme nárok na řádné sezení,
ještě je příliš brzy na katy.
Foukám na uhlík z nočního ohně,
jíní se vtěluje do louky.
Můj dopis nerozlepuj. Spal ho honem!
Popílek snese se. Odpovíš.