U Ohniska cítím nucené vybočení z pohodlí, smích přes vlastní prokousnutý jazyk a někde vzadu v hlavě nepříjemnou bolest.

– Povídala jsem mu o naší voliéře. On mi povídal o růžích a potom o včelách. Připomínal mi Gastona, ale jen trošku.

Díky Českému centru Mezinárodního PEN klubu v Praze, Knihovničce PEN klubu, díky edici Člověk v tísni a samozřejmě díky neúnavným bojovníkům z řad této organizace naléhavá svědectví nezanikají.