Báseň věnovaná obrazům Martina Lacka, který je také autorem ilustrace.

pan poezie blbě čumí
princezny tikají
a kočka z číny
mi nemává

Šplíchající číslo třináct zrcadlilo se v kluzném Měsíci.
Slzy padaly.
To přikrčilo myšku.
Slzy zrcadlily se vlnou jemní žal.
Ach, kéž bych byl vlnou!

Výběr ze soudobé lyriky z Česka, Polska, Slovenska, Německa a nově také Běloruska přináší mezinárodní porota ve složení Zofia Bałdyga, Petr Borkovec, Lena Dorn, Mária Ferenčuhová, Sjarhej Smatryčenka a Tomáš Tichák. V kategorii Za poezii jsou nominováni: polská básnířka Anna Adamowicz (1993), slovenská básnířka a prozaička Dominika Moravčíková (1992), český básník a slamer Tim Postovit (1996), německý básník Christian Filips (1981) a běloruská básnířka Maryja Martysevič (1982).

O sbírce básnířky z Pobořanska Jany Polcerové Světlo a stín napsal Radek Kuncipál ze Strakonic: „Je možné, aby tolik krásy a lásky objevil v našem světě širém jeden člověk?“

1855, promlouvá velbloud jednohrbý, narozený na pobřeží Egejského moře:

Spis se tradičně nazývá De nugis curialium, což se obvykle překládá jako Dvorské kratochvíle/hříčky, a skutečně také začíná pokusem o charakteristiku života na panovnickém dvoře. Vzdělaný klerik se rozhodl popsat dvůr obrazy křesťansko-pohanského inferna.

V polovině srpna byla v Praze během konaní festivalu Prague Pride představena v rámci dvou večerů Tvaru a nakladatelství Škuc antologie Stýkání, obsahující ukázky z poezie i prózy českých a slovinských autorek a autorů, kteří se hlásí ke queer identitě (a také slovenského básníka Michala Talla).

Ukázka z rukopisného románu.