jediný co mě za posledního čtvrt roku objalo
byly kapky vody
zabolelo mě to u srdce a zasyčela jsem
miluj mě jako labuť!

padlo na mě,
jak mají pod sebou z mrvy separát,
namísto pastvy celoroční siláž,
že až kam jsem se to
propřipouštěl… v lásce,
co klidně nechá myslet si,
že nemáme ji v srdci.

Ale když jsem dospělý
ani o něj nezavadím!
Procházím se obilím
Žádný námel nevidím

Pokaždé, když čteš báseň
měj prosím na paměti

že

a možná je to jenom prázdná
židle či tůňka blyštivá
v ní zrcadlí se narcis bílý a
síťka na vlasy
jež celý život marně šílí
po motýlech, po sluncem prozářených
vlasech
motýlů