Teď se snažím hlavně osvobodit se od všech pohledů zvenčí. Jednak od toho, jak se dívá na moji debutovou knihu okolí, ale i od všeobecného pocitu, který při psaní mám. Chtěl bych dospět k větší svobodě, necítit se omezován a nemít v hlavě hlasy vnitřních kritiků, které se často prolínají s hlasy těch skutečných. Chtěl bych psát svobodněji a hledat, kam se ještě můžu posunout a co mě bude dál zajímat.

Hodně próz v té knížce vzniklo tak, že jsem si ve své rodině nebo v rodinách svých blízkých přátel všimla něčeho, co fungovalo nebo naopak nefungovalo. Vzala jsem si z toho jeden moment a potom jsem ho pitvala. Co se mohlo stát? Kdyby se něco událo jinak, kam by se to mohlo posunout? Přišlo mi důležité o tom psát.