– –

Na konci srpna
kdy vosy už neserou
mazlím se s přírodou

Něžně ji
melioruji

dlouhou betonovou rourou

Mužný čaj

Mužný čaj by musel vonět
jako pánské mýdlo jako
oceán a
testosteron
řeka potok peřej bujná
kštice
nebo pot robotů
teflonový olej kola
horského do
odpružené
vidlice

JAKO! VELKÁ! PNEUMA! TIKA!

jako modrý pepř sůl kofein
jako protein

Mužný čaj by musel vonět
jako strojek
holicí
NE!
jak holicí stroj!
Jako puma
kočkovitá
šelma nebo
smečka vlků
predátorů
značkujících
v noci v zimě
nesmlouvavě
kusy země nedozírné
Tak by musel vonět mužný čaj!

Podpásovky

Vsadím se,
že Elon Musk nemá
                         v baráku
                  spodní
                 skříňky
               kredence

Ty kusy nábytku,
police
         před nimiž
klekáme,
kterým se klaníme,
ke kterým plazím se
               plazíš se
               plazíme,
jako by byly důležité.

Život

Příroda na jaře
zdraví mě
jazykem polských měst
(ś, ź, ż)

Všechno se žíznivě
po všem pne
Je to zelené
(spíš než červenobílé)
Roste to
Množí se překotně
(v Biedronce kuřata ve slevě)

How many gigatun bezinek
dozraje do prázdnin v Evropě?
(Neptej se!)
(Nepočítaně!)

Petr Tureček
Hora Říp

Viděl jsem hory plné ledu,
však zpívat o nich nedovedu.

Jiskřily dálky nad hlavami
jak podezřelé drahokamy.

Jímala závrať při pohledu,
zpívat však o nich nedovedu.

Když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu,
na nebi mráček běloskvoucí
– přestane srdce chvíli tlouci.

Oblaka letí v klasech zralých
a koně dupou po maštalích.

V panácích jsou už všude snopy
a svatý Jiří zvedá kopí,

aby je vrazil ve chřtán dračí,
a motýl spěchá po bodláčí;

a jako krůpěj na prstenu
třpytí se drobná kvítka rmenu
Ale co já to… drobná…
Pořádná!

Jen prostředek
jak nehet na palci
Jak celej palec!
Co povídám…
Jako pěst
povídám

To jsou rmeny
jak kopretiny!
Jak nášlapný miny!
Žádný mini…

Giga!

Pořádný kvítka jak pořádná krůpěj na pořádným prstenu!
Bys čuměl!
Kolik a JAKÝHO
u nás je rmenu!
Sneviděls to menu!
Kam se serou hory ledu!
                                 Vole
Pouště
         nebo nevim
prales?
Zalez

– –

Co má v sobě
skřivan z cvrčka
cvrček ze skřivana

˚ ˚ ˚

Žil jsem přes tři staletí

V devatenáctém dali mě
učit se na housle
                      v lidové škole umění

Ve dvacátém jsem
neposlouchal rodiče
                            ale Beatles a rakenrol
V jedenadvacátém
letím kosmem
                  jako robot
                           píšu o tom
                                    co jsem zažil

– –

Chycená myš
v podobě much
opouští past
život je hráč

– –

Okna šedé ubytovny
blijí bledé petunie
V dálce dálnice si zpívá
a zde zatím smutno mi je
že se po ní nedokážu
coby hnědá Octavie
hnát

Námel

Když jsem chodil na základku
furt se řešil námel
námel tohle, námel tamto
námel, námel, námel

V zeměpise
v dějepise
v češtině a angličtině („ergot“)
v přírodo- a vlastivědě
v pozemkových pracech
(Zdálo se, že námel bude
                           hlavní problém
                                    / metla lidstva.)

Námel, námel, námel, námel

Námel je nemoc
Námel je houba
Námel je na pšenici
Námel je droga

Námel vyhubil indiány
Námel způsobil revoluci
Námel vyvolal šílenství
                               (lidé tančili na ulici)

Ale když jsem dospělý
ani o něj nezavadím!
Procházím se obilím
Žádný námel nevidím

Potácím se jako v snách
snad je ještě v osnovách