metamorfózou tobě

od včera to vím
roz pa dám se na střepy
co se místo ran lesknou

až k jádru prasklin
kde krev rozkvétá do kovů
jsi ve mně zrající víno

všechno se děje obráceně
v tříčtvrtečním rytmu
stávám se metamorfózou tobě

to přejde

a já nechala přejít
život i psa
vše co se nemá nechávat bez dozoru
a jiné

asi mám zkažený kosti
v noci se mi mění tvar
siločar páteře
každej den se budím
o pár stupňů zkosená

rýma

bylo to tenkrát
hodně lila krev
cévy i tepny neměly přístup k tobě

noc mi pomalu
odkrajovala kolena
(malé plátky lehké nesnesitelnosti
a alergické rýmy)
pár okamžiků poté
v korunách odběrů ticha
dozráli jsme v jiném skupenství

vyšívání

upředla jsem kuklu
z nití mých vlásečnic
kroužkovým stehem zašila
vše co mělo díry
trup se vrtěl v nové trasy
a tvoje obrazy se
rozmnožovaly dělením

netýkalo se mě to
dokud se části mého těla
nezačaly nápadným způsobem
přizpůsobovat životu
čeledi můrovitých

sladký

na jihu Francie
zaplakaly včely
v plástvi místo medu
objevily tebe

a já
celá pro med
rouhající
nikdy jsem neměla větší hlad

ještě teď
když otevřu dlaně
pořád lepí
po tobě

oxytocin

už rok jsem v celibátu
celibát od milování
mě
došel mi všecek oxytocin
přes nános prachu si nepamatuju už ani
tvůj hlas
už mám jiný hormony

včera se pro mě zatáhl měsíc
a slíbil mi že mi do žíly
protožes tam nemoh bejt ty
dá aspoň extázi     když už

1976

kudrnatá silnice
doleva blikající srdce
(z mraků padaj struny)
na semaforu už     tři hodiny a pět let
červená
místo abych čekala
vbíhám do provozu
v dešti    klaksonů a světel
trvalo pár sekund než ses mi
před očima objevil znova

egyptská rána

když mi bylo šestnáct
přeložila jsem svoje nádechy nosem
do jazyku kterým
mluvili jen ti
co poznali Krista

to z dob kdy
za odměnu ujídali tvoje játra
lžičkou na kafe
to z dob kdy
zatím netušili že nejhezčí západy
slunce jsou ve tvých očích

zrovna byla sobota a přišla
jedenáctá egyptská rána
(ono už to bude jen horší)

convallaria majalis

v čeledi chřestovitých
jsem klasifikovaná omylem
nad ránem mě nosí
v náručí na kompost
(prý proto) že jsem
jedovatější než všechny
botanické sezóny dohromady

zatímco ležíme
vedle sebe       s rajčaty
a mezi nimi
přemýšlím kde končí taxonomie
a začíná láska

blue monday je prý třetí týden v lednu

připravím ve vaně silnej vývar
z posledních sil a akademickejch znalostí
na dně jen sediment z kostí který
maj na vkus většiny až moc emocí
– kdo ví možná to bude stačit

jediný co mě za posledního čtvrt roku objalo
byly kapky vody
zabolelo mě to u srdce a zasyčela jsem
miluj mě jako labuť!