Pak existují ještě případy, kdy sama realita doběhne imaginaci humoru. V šedesátých letech vyšel v Dikobrazu kreslený vtip Vladimíra Renčína. Byla na něm manželka myjící nádobí v kuchyni, pod stolem dvě hrající si děti a v rohu obrázku se skvěla otevřená skříň, v níž seděl manžel s vysílačkou a sluchátky na uších. Šeptal: „Tady agent X-92, oženil jsem se a mám dvě děti, čekám na další instrukce.“

Teď, když si po sobě text čtu, zjišťuju, jaké mám štěstí. Vlastně s ničím bojovat nemusím. Můžu psát a vydávat, co chci. Kdo hned nenajde nakladatele, může si vydat knihu sám nebo na zakázku, možností je opravdu víc. Můžu pořádat knižní veletrh, nemusím se nikoho ptát na svolení.

Proti svobodě drancovat však pořád existuje svoboda zůstat. Přebývat u věcí, jak jsou. A pak otevřít novou budoucnost. Během pár týdnů se lidé složili na brutálním způsobem okradenou neziskovku Tady a teď a umožnili, aby mohla dál pomáhat nejohroženějším lidem postavit se na nohy.

Cílem tohoto článku nebyla kritika ortografické normy. To bych byl pokrytec, neboť díky existenci pravopisných pravidel a požadavku na jejich dodržování ve vybraných typech textů si můžu přivydělávat korekturami. Jen bych si přál, abychom se kvůli pravopisu mezi sebou zbytečně nehrotili, podobně jako moc neřešíme odchylky ve výslovnosti. Protože hnidopišství Grammar Nazis neprospívá nikomu ani ničemu jinému než jejich egu.

Vstupujeme do období, kdy bude třeba, aby se slušní lidé víc ozývali, víc se angažovali, nedali si různé věci líbit. V Polsku Kaczyński po dvou mandátech prohrál volby, v Maďarsku to zatím vypadá tak, že Orbán ty příští prohraje také. Chce to jen neházet flintu do žita a připomenout si, co všechno museli naši předci vybojovat, co dnes považujeme za hotovou věc.

Jestliže jsem o teorii konceptuální metafory napsal, že mi otevřela oči, pak bych o prototypové teorii kategorizace mohl pronést něco ve smyslu, že mě trochu posedla a její projevy vidím úplně všude. Takže se lehce obávám, že to není naposledy, co se jí zde věnuji.

Je fakt jedno, ženy, kde to pokoření zakoření. Důležitá je jedna jediná věc. Cesta ven nevede směrem dozadu, ale směrem proti strachu dopředu. Člověk musí připustit, že to nebude s lidma hezký. Čím víc ustoupíš, tím strašnější bude konfrontace, ale jestli nechceš být zabitá pedofilem, upít se k smrti, cupitat, kdykoli zavelí, stáhnout prohlášení, když se ozve telefon, být směšná ve vědě, budeš muset dozrát přes strach.