Pokud se dozvíte, že kniha, kterou vám literární nadšenec doporučil, už řadu let – nebo dokonce desetiletí – přináší zábavu a poučení čtenářům v autorově vlasti, ale nikde jinde, vzpomeňte si, že opatrnosti nikdy nezbývá.

Sklidil smršť neoprávněné kritiky od těch, kdo nic nepochopili. Pokud ale jako Evropa na svoji obranu nic nevymyslíme, pokud nebude nějaká veřejná kontrola algoritmů sítí, pak ti, kdo chtějí zánik Západu, jak ho známe, nás převálcují. Gigantická asijská země nebo giganticky bohatý šílený jedinec. Který bude sám rozhodovat o tom, co se nám objeví na obrazovce.

Setkal jsem se s představou, že lingvisté přece musejí umět spoustu jazyků, protože co jiného by mělo znamenat, že je studují… Nebudu lhát, nadaným polyglotům trochu závidím. Avšak i jeden jediný jazyk ve všech svých varietách a individuálních odstínech utváří nekonečně bohatý svět, jehož studiem lze strávit celý život.

Dnes Polsko aspiruje na lídra střední Evropy, v kontextu slabých vlád ve Francii a v Německu dokonce na lídra Evropské unie. Je to dáno jak jeho výrazným premiérem Donaldem Tuskem, který zná dobře Brusel, tak jeho sousedstvím s Ukrajinou. Tam má Polsko prvořadou roli jako země, která přijala snad nejvíc ukrajinských uprchlíků, jako země, přes niž proudí většina západní pomoci a která bere ruské nebezpečí velmi vážně. Vždyť až do r. 1918 byla Varšava okupována jako součást ruského impéria a úředním jazykem tam byla ruština.

Nemožnost svět od sebe oddělit, emancipovat se a očistit, není však pobídkou k rezignaci. I rezignace je snahou o sebeočistu. A to Kristofová neudělá. Kristofová místo toho pozoruje, jak věci jsou. Snáší sebe samu uvnitř světa díky pozorování. Její postavy zažívají šoky. Šoky natolik silné, že lidé nejsou ani schopni rozhořčení.

Už v roce 1927, kdy kniha vyšla, J. M. Augusta psal o šedivé a neradostně zmechanizované době, ve které se sběratelství stávalo čím dál řidším a vzácnějším jevem. Jak je tomu asi dnes, kdy lidé často nemají prostředky na pořízení vlastního bytu nebo domu, a proto žijí ve spolubydlení? Mají vůbec prostor na zřizování sbírek? Kolik asi knih se vejde do garsonky?

Zdá se, jako by se z Kafkova života dalo ukrojit cokoliv, dle vybraného žánru. Nejoblíbenější jsou přirozeně milostné pletky, vhodné pro romantická dramata, ale lze i nápaditě experimentovat s psychologií nebo se pustit do medicínských detailů a pro pokročilé umělce se nabízí křížení jeho života s literární fikcí.

Syntéza, strategie a zasazení do mezinárodního kontextu je něco, co nám většinou chybí. A nejen v psaní knih, ale vůbec v uvažování – o politice, o veřejném životě, o řízení státu, o místní historii. Přitom bychom byli měli vnímat jako svoji povinnost vůči světu přinést souhrnné svědectví o politickém modelu, který druhá půlka Evropy nepoznala, a přispět nějak k tomu, aby se totalitarismy neopakovaly.