Vladimír Novotný

Astrální sny a kulturní mýty Iva Chmelaře

Drobná publicistika – Výročí
Z čísla 5/2025
Chviličku.
Načítá se.

Souvisí

  • Hubert Klimko-DobrzanieckiZloději bezu

    Životy po životě

    Reflektuje Vladimír Novotný

    Rozuzlení knihy (které opatrně parafrázujeme) posléze vyznívá jako lakonicky výmluvný horor nad horory: když se totiž mravně zpotvořený autorův „hrdina“ vítězoslavně podívá na bědující Ukrajinku, spokojeně usoudí, že Bůh přece jen existuje. Jako by se pámbu mezitím prohnaně přidal ke všem „zlodějům bezu“.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 3/2025
  • Ivo Harák, Vladimír Novotný, Bohumil ŽdichynecMiroslav Holub

    Holub redivivus

    Reflektuje Jiří Zizler
    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 17/2024
  • Vladimír VokolekCokoli píšu

    Vokolkův vox v pusté zemi

    Reflektuje Vladimír Novotný

    Nemylme se, dnes již málokdo bude náležitě bedlivě a zkoumavě číst záslužně vydané Spisy Vladimíra Vokolka. Básníkův duchovní a literární odkaz však po několika desetiletích smysluplně přibližuje předkládaný výbor z jeho díla v uspořádání Martina Lukáše. Filosofické a reflexivní lyriky vzniká a vydává se v současnosti jako šafránu…

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 17/2024
  • Olga TokarczukováEmpusion

    „Čarovná hora“ ve Slezsku?

    Reflektuje Vladimír Novotný

    Sečteno a zváženo: byl by román stejně interesantní, kdyby obsahoval nekonečné množství výpisků a parafrází z misandrických výroků? Výhrady k upřílišněné rozvláčnosti vyprávění se rovněž zdají být namnoze oprávněné. Navíc od počátku víme, co bude následovat nejen ve Slezsku: válečný rok 1914.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 6/2024
  • Alena ZemančíkováNějaké ženy a jacísi muži. Příběhy a situace

    Pásmo situačních příběhů

    Reflektuje Vladimír Novotný

    Ačkoli některé autorčiny příběhy a dozajista též jakési prozaiččiny situace se odehrávají dokonce i v nedávné současnosti, obecně vzato jsou leckteré tyto na delší časové škále se dějící lidské historie a výjevy, které je nasvěcují, bytostně zakotveny v minulosti. Je to pochopitelné a oprávněné, každý příběh má svůj počátek, svůj vývoj. Pokud posléze dospívá k určitému syžetovému vyústění nebo divadelnickou praxí ovlivněné finální scéně, zpravidla se stává do značné míry specifickým reliktem zvláště onoho minulého, uplývajícího, stále vzdálenějšího a kolikrát téměř neznatelně se vytrácejícího času.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 4/2024