Když se řekne „americký horor“, většina čtenářů si pravděpodobně vybaví zakladatele žánru Edgara Allana Poea, jehož makabrózní povídky jako „Jáma a kyvadlo“, „Zánik domu
Usherů“ nebo „Maska červené smrti“ patří dnes ke klasikám. Někteří možná vytáhnou z paměti Howarda Phillipse Lovecrafta, který se ve svých počátcích Poem silně inspiroval
(např. povídky „Hrobka“ nebo „Vyděděnec“, napsal o něm ostatně i báseň „Where Once Poe Walked“), později však začal zpracovávat témata podivna a kosmicismu, z čehož vzešel dnes notoricky známý a popkulturně odkazovaný mýtus Cthulhu. Zcela nezpochybnitelně pak patří k americkému hororu také osobnost Stephena Kinga, jehož proslavila díla jako Carrie, To nebo Osvícení (který se v návaznosti na svou notoričnost prošňupal osmdesátkami tak vehementně, že si dodnes některé roky ani nepamatuje). Výraznou tváří současného amerického hororu je ale i autor u nás méně známý a občas trochu nespravedlivě opomíjený, a sice Laird Barron.

Laird Samuel Barron se narodil v roce 1970 ve městě Palmer na Aljašce. Život v této oblasti nebyl lehký, jeho rodina trpěla nouzí, kterou Barron později přirovnal k chudobě lidí v dobách velké hospodářské krize. Nepříznivé prostředí a regionální odloučenost od civilizace způsobily, že Barron své dětství popisuje jako složité a krušné. „Myslím, že vyrůstat v prostředí lidem nepřátelském je zkušenost, která vás zformuje fyzicky i psychicky,“ řekl v roce 2009, když rozebíral v jednom z rozhovorů svůj život. „Intenzivní chlad, intenzivní žár, přehnané kontrasty světla a tmy, intenzivní izolace, to jsou prvky, z nichž je složená moje osobnost a také témata, o nichž jsem se rozhodl psát.“

Třebaže žil obklopen chudobou a divokou přírodou, měl od dětství dobrý vztah a přístup ke knihám. Jeho rodiče hojně četli, otec miloval westerny, matka zase science fiction a fantasy. V domácnosti tak nebyla nouze o autory jako Zelazny, Heinlein, Howard nebo Edgar Rice Burroughs. Svůj vliv sehrála samozřejmě také Bible a její alegorie, jimiž Barronova matka ráda strašila svého syna. Kromě toho měl mladý Laird v rodině spisovatele. Jeho dědeček sám psal knihy – sice neúspěšně, ale pro Lairda to představovalo motivaci. Už v mládí proto sepisoval příběhy, k čemuž prohlásil v eseji pro Publishers Weekly: „Nic jiného jsem neměl.“

Barron postupně pracoval na Aljašce jako stavební dělník a rybář na moři a závodil také se psími spřeženími, čehož zanechal v roce 1995, kdy se odstěhoval a začal se plně věnovat psaní. Jeho debutová povídka „Shiva, Open Your Eye“ z roku 2001 nebyla do češtiny přeložena, stejně jako první z jeho antologií, The Imago Sequence & Other Stories. Českým čtenářům se tedy poprvé představil až ve sbírce Okultace a jiné povídky (u nás 2016, Laser-books, originál 2010, Night Shade Books), která obsahuje celkem devět jeho výběrových textů – mezi nimi „Mysterium Tremendum“, které bylo v roce 2010 oceněno cenou Shirley Jackson Award za nejlepší novelu, nebo „Co peklo schvátí“, které bylo nominováno na tuto cenu o rok dříve. Třebaže v tuzemsku bylo přijetí knihy vlažné, v zahraničí si díky ní vysloužil kultovní status a označení „moderní Lovecraft“. Toto přirovnání samozřejmě není náhodné, Lovecraft mu byl v počátcích jeho literární kariéry velkou inspirací a jeho Necronomicon označuje Barron společně s Biblí za jeden z nejlepších hororů, co kdy četl.

Ve svých dílech se často pohybuje v neurčitém mixu žánrů a kromě nadpřirozena, které je typickou složkou hororu, využívá často i prvky science fiction, temného fantasy, špionážních románů, westernu nebo noiru. Má na kontě pětasedmdesát povídek, které získaly řadu ocenění a objevily se ve výběrových antologiích nebo žánrových publikacích, a pět samostatných románů. Když bylo autorovi pětačtyřicet let, vyšla dokonce antologie The Children of Old Leech: A Tribute to the Carnivorous Cosmos of Laird Barron oslavující jeho dílo. Poté, co se odstěhoval do New Yorku, se mu podařilo stát se autorem na plný úvazek a nyní se živí jako spisovatel. Z Barronova díla se k nám do Česka dostaly zatím jen dva výbory povídek – kromě již zmiňované Okultace vyšla ještě sbírka Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (u nás 2017, Gnóm!, originál 2013, Night Shade Books) a dva díly thrillerové série s postavou bývalého mafiánského zabijáka Izajáše Coleridge – Krev je můj chleba a Černá hora (u nás 2019 a 2022, Gnóm!, originál 2018 a 2019, G. P. Putnam’s Sons).

Laird Barron momentálně zažívá skutečný americký horor, a sice vážné onemocnění bez zdravotního pojištění, což ve Spojených státech znamená nepředstavitelně vysoké částky za vyšetření. Redaktor a editor Mike Davis spustil v půli ledna společně s Barronovou partnerkou Jessicou a autorem Johnem Langanem veřejnou sbírku na GoFundMe, v níž vysvětluje, že Laird Barron skončil v nemocnici ve vážném stavu. Barron je člověk tajnůstkářský a své soukromí si chrání – i proto třeba veřejně nikdo přesně netuší, za jakých okolností přišel v minulosti o oko (třebaže se skloňuje rakovina nebo drogy). Je tedy pravděpodobné, že se nikdy nedozvíme ani plný rozsah jeho současné nemoci. Dobrý konec je však zřejmě přece jen na dohled. Ve sbírce se za krátkou dobu podařilo vybrat přes sto tisíc dolarů a zdá se, že je onemocnění dlouhodobě léčitelné. Pokud jste tedy neměli s Lairdem Barronem ještě tu čest, máte teď dobrý důvod autora podpořit a zkusit se začíst do některé z jeho knih. Jeho fanoušci si teď mohou trochu oddechnout
a doufat, že se Barron brzy postaví na nohy, nebo alespoň vrátí ke klávesnici. Přijít o jeho divokou nespoutanou imaginaci by totiž byla pro současný americký horor velká rána.