Milé čtenářky, milí čtenáři,

číslo Tvaru, kterým právě listujete, nemá deklarované ústřední téma. Při přípravě některých vydání se nám ovšem stává, že ačkoli se nerozhodneme pro jeden zaštiťující motiv, přesto se mezi články vytvoří samovolná spřízněnost. Téma, které vidím v tomto čísle vystupovat jako nápis načrtnutý neviditelným inkoustem, je blízkost. Hned v ústředním interview hovoří básnířka Tereza Šustková o schopnosti poezie, jež

může vytvářet nesmírnou blízkost. Stává se mi, že při četbě něčí poezie jako bych cítila jeho dech, plakala s ním, dotýkala se jeho podoby, bojovala po jeho boku.

Odlišné, ale intenzivní podoby blízkosti zkoumají tzv. filmy z předměstí (cinéma de banlieue), které se zaměřují na konfliktní soužití francouzských perfirerií a centra, menšin a většinové společnosti, lidí na okraji legality a policejních složek. LP Fish věnuje svůj přehledový text právě tomuto subžánru, jenž analyzuje nesnadnost lidské koexistence na společenské i intimní rovině. Zcela novou podobu intimity se pokouší ukázat i německý biolog a filosof Andreas Weber. Přinášíme ukázku z připravovaného překladu jeho knihy Hmota a touha: Erotická ekologie, v níž polemizuje s odosobněným přístupem přírodních věd ke světu a jeho dynamikám. Místo mechanických pohybů vidí Weber ve všech kontaktech cosi intimního:

Všechno jsou to příklady toho, jak těsně jsme obklopeni vesmírem kontaktů a mazlení,

píše v jedné z kapitol. Dalo by se říci, že ve svém provokativním gestu navazuje na samotného Isaaca Newtona, který způsobil mezi kolegy své doby pobouření tím, že svůj objev o zásadní vlastnosti hmoty připodobnil k něčemu tak „přízemnímu“, jako je „přitažlivost“. Celý kosmos se vzájemně přitahuje a Weber vrací do tohoto pojmu původní, smyslný a důvěrný význam.

Těší mě, že fasety blízkosti prozkoumává i rubrika poezie: Petra Bučková vyrůstá z materiality světa až k určité kosmičnosti, Jakub Řehák se prochází se „Zlým chodcem“, znepokojivým průvodcem, mnohdy až příliš blízkým a nitěrným. Zároveň se ale téma blízkosti propsalo i do textů, které pro takové otázky nejsou – na první pohled – určeny. Radek Kubala přináší ve svém textu srozumitelný přehled toho, co Zelená dohoda znamená pro budoucnost Evropy – aniž by zpochybňoval nutnost ekologických opatření, přináší vyargumentovanou kritiku jejich slepých skvrn, a to především s důrazem na jejich nedostatečnost. Kubala se ovšem odvažuje také k výhledu na možnosti, které by se mohly otevřít, pokud by společnost omezila důraz na neomezený růst:

Naopak si myslím, že bychom měli žít naše životy sice materiálně skromněji, zato však můžeme získat hojnost v jiných životních aspektech. Můžeme například požadovat kratší pracovní dobu, čtyřdenní pracovní týden, přístup ke kvalitním veřejným službám, dostupné bydlení, čisté ovzduší nebo volný čas na navazování a prohlubování vztahů s našimi blízkými.

Přeji vám, abyste si dokázali vytvořit dostatek času na sebe i své nejbližší – a doufám, že vám k tomu bude impulsem i nové číslo Tvaru!