Dnes byl dobrý den, říkám si před večerem. Sice mi na účtu nepřistála žádná z pohledávek, ale aspoň po mně nikdo nechtěl neplacenou práci. Už vím, co udělám, až příště dostanu nabídku napsat text bez honoráře. Uvařím si kafe a naťukám do okýnka příslušný prompt. Odteď ať zadarmo pracují roboti.

Jenže to jsou sny a venku je realita. Je 7:43, půjdu si uvařit kafe a vyčistit zuby. Čeká mě několik hodin natáčení. Děkuju za optání, co mě trápí a s čím bojuju. V zásadě se vším a s ničím.

Kromě LinkedInu jsem vyzkoušela také Tinder. Účel je zdánlivě jiný, ale základní princip podobný – i zde jde o budování obrazu, o narcistní komunikaci. A také směnu, obchodní vztah, pasování sebe sama na zboží. Na LinkedInu prodáváme své schopnosti, zde, ach bože, sebe jako – co? Člověka (hier bin ich ein Mensch)?

Teď, když si po sobě text čtu, zjišťuju, jaké mám štěstí. Vlastně s ničím bojovat nemusím. Můžu psát a vydávat, co chci. Kdo hned nenajde nakladatele, může si vydat knihu sám nebo na zakázku, možností je opravdu víc. Můžu pořádat knižní veletrh, nemusím se nikoho ptát na svolení.