Lidé jsou jako mor… lidé jsou opričníci,
co namol opilí bloudí mezi Kasiny,
aby zde za tabák vsadili vlastní plíci.

Kdyby tady byla moje babička,
byly by z nás dvě stařeny,
co kouří a čekají
na konec.

jarní svíčky ztraceny v moři
přeplavání potoků v odkvětu
oblázky přezimují v nitru
kde se otevírají skály
větve hrušky ve vlašském lese
lískové tůně přešly v potichu a zřídka
pole žita hoří
volá
co přišly požáry srdcí.

A přece je to div
jenž odře z kmene vrstvy korku
a oblékne nahé otázky
do hřejivých oděvů
aby nedrkotaly zuby
aspoň na okamžik

rány na dveře
klíče do zámku
ticho
tma výtahu