-
Zdeněk Volf
(1957) pochází z Valašského Meziříčí, žije v Brně-Tuřanech, v jehož okolí připouštěl krávy. Vydal mezi lety 1999–2024 devět básnických sbírek, deníkové zamýšlení Srdcář (2008) a esejistickou stať K individuaci krátké básně / Oknem překladu (2021). Příležitostně píše recenze, eseje, spolupracuje s rozhlasem, edičně ...Profil
Souvisí
-
Literatura by neměla být přesným opisem skutečnosti, od toho je dokument. Literatura má přeměňovat skutečnost, přidávat další dimenzi. To není lež, to je postoj.
-
To je to vzácné na poezii, že báseň může vzniknout z konkrétní inspirace, ale ke čtenáři pak mluví mnohem šířeji – někdo v tom může vidět Dněpr, někdo uvidí řeku protékající jeho duší, řeku jako symbol rozdělení…
-
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
-
Myslel, že Hymny na církev najde
dole v komoře, u Demla,
nakonec byly normálně v pokoji vedle
Péguyho, Claudela. Vydané v roce 1924,
dozrály jako by až dnes, za otcovství
papeže Františka. – Tichá blízkosti,
v níž se setkávají odloučení přátelé:
Prosíme tě o tvou lásku! -
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
