Platnost univerzálního rasového vzorce mohli v Maďarsku vyžadovat snad jen šílenci: během tisícileté historie se Maďaři hojně smísili s potomky Švábů, Slovanů, židů. Základní vlastností Maďarů vždy byla jakási ‚sladká nečinnost‘…

Ekologie nás však poučuje, že každá monokultura je zranitelnější než kultury smíšené, což platí i o náboženstvích, ideologiích a lidských plemenech.

Poslední Foovým výstupem byla zajisté jeho smrt (tři roky po pohřbu jeho manželky). Mocnáři, na nichž Fo nenechal niť suchou, se převlékli do černého a spustili vyumělkované chvalozpěvy na svého nepřítele.

Projdeme-li nahoře z první části hřbitova do druhé (tedy do části Bubeneč II) a zamíříme-li vpravo do zdejšího oddělení 12, nalezneme tam na hrobě č. 66 bustu zralého muže zelené barvy, která už poněkud pouští.

Nekropole má tvar pravidelného obdélníku, jenž je vprostřed podélně rozdělen zdí na dvě části: starší hřbitov Bubeneč I a mladší Bubeneč II.

S přispěním filosofické ontologie je nutno prosadit biofilní obrat v její dosavadní predatorské orientaci.

Esej, který Raymond Bellour věnoval Michelu Foucaultovi, je z roku 1975. Foucault právě vydal knihu Dohlížet a trestat, v níž ojedinělým způsobem popsal působení mechanismů institucionalizované moci. Vůle k vědění, která vyšla o rok později, otevřela další z Foucaultových projektů, kterými byly Dějiny sexuality. Foucault je v té době již uznávanou osobností, jeho dílo a názory udávají tón, vzbuzují zájem a mnohé z jeho aktivit přesahují i do oblasti veřejného života.

Raymond Bellour nás provází zákruty Foucaultova myšlení od šedesátých let, kam spadá esej Předmluva k transgresi, kniha o Raymondu Rousselovi, Dějiny šílenství, ale především Slova a věci, kde Foucault formuloval svou koncepci tzv. epistemologických polí. Analytický přístup, který bude Foucault aplikovat na přelomu desetiletí v Archeologii vědění, přinese metodologický zlom. Bellour nás však zároveň upozorňuje na souvislosti Foucaultova popisu jazyka v předmluvě k Brissetově Gramatice a na jinakost diskursivních perspektiv v temném příběhu o Pierru Rivièrovi.

Do jaké míry jsme vydáni všanc nástrahám řeči a slov? V čem spočívají meze jazyka? Co je to literatura? I to jsou otázky, které je dobré si připomenout v souvislosti s devadesátým výročím narození francouzského filosofa.

„… násilí spojované s uměním ve veřejném prostoru jednoduše nepředstavuje o nic více nežli
veřejnost, jíž oslovuje, nerozlišitelný abstraktní pojem…”