Pán v bílý košili říká, že si o tom zazpíváme, že si to totiž zpívají lidi po celým světě, že možná díky tomu pochopíme, jak je to očistnej proces. Paní ve žlutých šatech jde pro futrál s kytarou. Madla si opět pomaličku zasouvá pěst do pusy.

Gustav žije dlouhodobě ze svého dětinství, ze zlosti a vzdoru, celý to 21. století ho vyčerpává a sere. Se svými instinkty venkovana, rakousko-uherského provinciála měl by zůstávat doma, vůbec neopouštět zádveří a třeba se zalknout, ale to nelze a domov se musí nejprve hledat a nenajít.

Farář uzavřel diskusi poukazem na symbolický význam podobenství a ohlásil přestávku. Ale had učené diskuse už se svíjel pod nohama účastníků a jízlivě sahal po slovu Písma. Doslovný smysl Mojšeho příběhu mohl zatemnit ďábel, skrytý v každém z nás. Jeho poslání je zjevné: Bůh je ochoten se opakovat. Nezáleží na originálu. Jeho pravost ověřuje teprve kopie.

V Johanovi se vzmáhala činorodá nenávist, taky v ní nacházel svoje lano. Udrží ho, dá jeho přežívání řád a smysl. Malej krůček pro člověka, velkej skok pro lidstvo. To asi ne. Ale Johanovi by to stačit mohlo. Má čas. Má ho před sebou tolik, že se v něm dřív nebo později utopí.

Co na tom, že jsem právě vyžahl celý jeho další hodinový honorář. Kdyby se mě tím mohl rychle zbavit, bez váhání by mi nalil třeba moč bohyně Diany.

(Rozhovor s newyorskou krysou v době tvrdého lockdownu v roce 2020.)