Tento chléb přežvykovat, psacími písmeny
Křest jihoamerické antologie.
Kniha je výborem ze tří představitelů (Ernesto Carrión, Maurizio Medo, José Carlos Yrigoyen) současné jihoamerické poezie – jedné z nejrevolučnějších v současném světě. Inspiraci těchto básníků už dávno nenapájí jen španělská tradice nebo pařížská avantgarda. Důsledné vstřebání těchto zdrojů, ale třeba i anglosaské poezie druhé poloviny dvacátého století, a jejich přirozené natavení na zkušenost jednotlivce i společnosti v dramatických moderních dějinách Latinské Ameriky vytváří z těchto básní působivý text, který se neustále vyvíjí. Poezie v nejlepším smyslu slova angažovaná, nelhostejná, vzniklá na troskách světa, kde už není jiný domov kromě řeči.
Chviličku.
Načítá se.
-
Petr Borkovec
(1970) pracoval jako redaktor (Nakladatelství Lidové noviny, Lidové noviny, Literární noviny, revue Souvislosti), od roku 1999 je ve svobodném povolání. V letech 2005–2023 byl dramaturgem pražského literárního Café Fra. Píše sloupky pro rozhlasovou stanici Vltava, časopisy A2 a Qartál, iLiteraturu a slovenskou revue Fraktál. Jeho zatím posledními knihami jsou Sebrat ...Profil
Souvisí
-
Petr Borkovec vidí svůj Herbář k čemusi horšímu jako něco mezi atlasem a skládkou.
-
Ponořit se do antického světa jako do živé vody je nezbytné, abychom se přestali rozpadat v moderní prach. (Sylvie Richterová)
-
Skrz chodby nemocnice se vinula nádherná vůně / Lékaři usínali a pak se probouzeli / Poháněla nás výměna tělesných šťáv u čerpací stanice / Později jsme sestoupili borovicovým lesem až / k průzračnému jezeru
-
Útlý celek působí ulítle – nesvázaně, svobodně, hravě, jako by se autor a vypravěč pokoušel překonat svou nechuť k závazku, lenost k disciplinovanému psaní na čas v daném formátu – a ono to najust vyšlo tak, že se z rozvolněnosti nestala rozvalina.
-
Stejně jako Dante ani my s Pietrem neprohlédneme temný les naší každodennosti.
