Kniha je výborem ze tří představitelů (Ernesto Carrión, Maurizio Medo, José Carlos Yrigoyen) současné jihoamerické poezie – jedné z nejrevolučnějších v současném světě. Inspiraci těchto básníků už dávno nenapájí jen španělská tradice nebo pařížská avantgarda. Důsledné vstřebání těchto zdrojů, ale třeba i anglosaské poezie druhé poloviny dvacátého století, a jejich přirozené natavení na zkušenost jednotlivce i společnosti v dramatických moderních dějinách Latinské Ameriky vytváří z těchto básní působivý text, který se neustále vyvíjí. Poezie v nejlepším smyslu slova angažovaná, nelhostejná, vzniklá na troskách světa, kde už není jiný domov kromě řeči.