Mojžíš se vrací z hory Sinaj, kde se setkal s Hospodinem, a říká svému lidu: „Mám pro vás dvě zprávy – jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že z šedesáti přikázání jsem to ukecal na deset. A ta špatná – ‚nesesmilníš‘ tam zůstalo.“ A ještě: Ježíš praví svým učedníkům: „Hoši, teď mě dobře poslouchejte, ať z toho pak nejsou čtyři různý verze!“
Jak vidno, řeč bude o Bibli. O Bibli ve vtipech. Podobně jako karty ve známé písni o vojákovi jménem T. Texas Taylor obsáhnou i anekdoty všechny podstatné příběhy Starého i Nového zákona. Začněme jak jinak než stvořením světa. K němu se váže židovská anekdota, kterou považuji za vůbec jednu z nejlepších a nejmoudřejších, co znám. Inženýr přijel na služební cestu na několik týdnů do haličského městečka. U tamního židovského krejčího si objednal kalhoty na míru, ale krejčí je včas nedodal, a tak inženýr odcestoval bez nich. Po sedmi letech zavítal do onoho městečka znovu a krejčí mu přinesl nové kalhoty. Inženýr se rozčílil: „Bůh stvořil celý svět za sedm dní a vy potřebujete sedm let na jediné kalhoty!“ – Krejčí s pýchou ukazuje svůj výtvor: „No jo, ale podívejte se na ten svět a podívejte se na ty kalhoty!“ Naprosto elegantní zpucování Božího projektu, které však nelze nazvat rouháním.
A pokračujme v katechismu, tentokrát optikou žákovského humoru. Učitel vyvolá žáka při hodině náboženství. „Pověz nám, kdo stvořil svět?“ – V tu chvíli žáka píchne spolužák ze zadní lavice špendlíkem do zadku. Žák vykřikne: „Pane na nebi!“ – Učitel je rád, že žák odpověděl dobře, jen ho pokárá, aby používal správně první pád. Pak přikročí ke druhé otázce: „Koho nazýváme Synem Božím?“ – „Ježíši Kriste!“ vykřikne žák bolestí, protože ho lotr spolužák zase píchnul. – „Nemusíš odpovídat tak nahlas. A ta gramatika ti pořád nejde, ty pády, ty pády, ale jinak správně,“ konstatuje učitel a dodá: „A teď nám ještě řekni, co pravila Eva Adamovi, když je Bůh vyhnal z ráje?“ – „Jestli to do mě vrazíš ještě jednou, tak si mě nepřej!“
Ano, obcování prvních lidí a jejich vyobcování z rajské zahrady se stalo námětem mnoha šprýmů a bujarých invektiv. Zatímco romantici tvrdí, že polibky jsou zbytky řeči, kterou se kdysi mluvilo v ráji, vtipálci to vidí trochu jinak. „Jakoupak řečí mluvili v ráji naši prapředci?“ – „No, třeba piča se jmenovala tenkrát jablko.“ – „Jak to?“ – „Protože Eva svedla Adama jablkem…“ Židovský humor nahlíží toto ožehavé téma z hlediska pragmatického. Arnošt Bergmann, prvotřídní konfekce, chtěl všechny své výrobky označit tovární značkou. Po delším rozmýšlení se rozhodl pro vyšité jablko. „A proč sis vlastně vybral ausgerechnet jablko?“ ptá se jeho přítel Popper. – „Ty nemáš vůbec náboženský cítění, Popper!“ rozhořčí se Bergmann. „Přece… kdyby nebylo toho známýho jablka v ráji, kde by byla dneska celá konfekce?“ A do třetice ještě lekce z textologie vulgo dekonstrukce textu. Čtete-li Starý zákon, dejte pozor, aby se vám náhodou neslepily stránky. Protože pak by se mohlo stát, že začnete číst na třetí straně (Adam a Eva) a přeskočíte na šestou stranu (Noe staví archu), čímž dostane takovouto větu: „A Adam poznal svou ženu Evu… a vysmolil ji zvenčí i zevnitř…“ I my přeskočíme další starozákonní příběhy, i když třeba klopotné hledání země zaslíbené má výtečné zdůvodnění: „Proč nás Mojžíš vláčel čtyřicet let po poušti?“ – „Tak dlouho mu trvalo, než našel plácek, kde není žádná ropa.“
A nyní už k Novému zákonu, který je nabitý komickými náměty a vůbec předobrazy moderního humoru. Počínaje panoptikální figurou těhotné panny přes švihlou chůzi po vodě a kázání na hoře čili stand-up až po apokalypsu, kde jako v grotesce místo šlehačkových dortů létají hvězdy a planety. Ne nadarmo se evangelium překládá coby radostná zvěst.
Strhující příběh o Bohu, který přišel zachránit lidstvo a lidstvo ho za to popravilo, začíná aktem neposkvrněného početí, jenž odjakživa provokoval lidovou pitvořivost. Zvláště fakt, že Marie otěhotněla, aniž přestala být pannou, neboť do ní vstoupil Duch svatý. Pražský písňový folklor zpracoval téma podle očekávání přízemně: „Svatej Josef v Nazaretě štípal dříví v zimě, v létě a panenka Maria za jinýma chodila.“ Popěvek končí slovy: „A dál to pak z Bible víme: v Betlémě to prasklo v zimě, Josef, dobrák od kosti, měl s tím fůru starostí. Kdo nevěří, ať tam běží, Jezule tam v jeslích leží, Josef, osel a tele dejchaj na spasitele.“ Anekdotáři pojednali toto dogma více katolicky. Venkovan přišel do nebe a přinesl s sebou jitrnici. Nebešťané nevěděli, co to je. Zeptali se tedy Panny Marie, protože žila dlouho na Zemi. Marie odpověděla: „Taky to nepoznávám, i když… Kdyby to nemělo tady ty dřívka, tak by to byl celej Duch svatej!“
Ježíšovo narození, umučení i zmrtvýchvstání opentlují nesčetné apokryfy, a to i ty ryze světské. V Betlémě sedí ve chlévě Panna Marie a pečuje o Jezulátko. Opodál pracuje Josef. Vtom přicházejí tři králové. Jak vstupují do dveří, ten poslední se praští o futro. „Ježíši, to byla pecka!“ zahartusí. – Marie zvedne hlavu od Jezulátka, otočí se k Josefovi a povídá: „Ježíš, to by bylo pěkné jméno pro naše děcko. A ty pořád meleš to svoje: Hugo, Hugo…“ Co se týče Ježíšova skonu, máme tady blasfemickou reportáž Alfreda Jarryho nazvanou Kristovo utrpení pojaté jako cyklistický závod i přehršel anekdot. Majitel fabriky si pozve dva zaměstnance do kanceláře, kde visí dva velké obrazy továrníka seniora a juniora. Pracovník šeptá kolegovi: „Dokonalé – už mezi nimi chybí jen ten Spasitel.“ Zde je nutné vědět, že Ježíše ukřižovali mezi dvěma lotry. Jistá obeznámenost s Písmem svatým je třeba i pro tuto současnou hříčku. Matouš 19:30: „Mnozí první budou poslední a mnozí poslední budou první.“ Lidl 16:10: „Vážení zákazníci, nově pro vás otevíráme pokladnu číslo 3…“
Čistě plebejské pojetí spirituality najdeme naopak v tomto slovenském dialogu babičky s vnučkou. „Janka, pomodli sa tak, ako si to počula od mamičky.“ – „Ó bože, bože, neprestávaj, Ježiši Kriste, áno, to je ono!“ A ono to není úplně od věci. Vždyť podle humoristů patří Bible k jedné ze dvou základních knih života. Tou druhou je Kámasútra. Zatímco Bible učí, abychom milovali bližního svého, Kámasútra vysvětluje, jak na to.