Jeden z našich synů se nečekaně naučil vietnamsky a proměnil se v dceru. Když budeš mluvit vietnamsky, Dingu-li, staneš se dcerou.

Kontakt na něj mi dal jeden jeho známý, Petr prý bydlí na středověké zřícenině a šel pěšky do Jeruzaléma. Tomu jsem nemohl odolat.

Kaleidoskopický román je atlasem, knihovnou, galerií a operou halucinačního opojení, rozvrstveného v nekonečnu hran smyslového vjemu.

V tomto ráji se už čtvrtý den šíleně bojím o ty, kteří jsou v pekle.

Když se zdi otřásají kvůli výbuchům, nevidíš, jak ti před očima prochází tvůj život – sedíš ve tmě v koupelně a nevidíš ani na vlastní ruku.

Lékař je kněz, vykladač tajemství, tlumočník nepochopitelného. Matka vždycky do posledního puntíku plnila lékařovy pokyny a obzvláště pak léčbu jako takovou.

„Ach ano, bahno,“ pronesl rusky, přivřel oči a ohebné ruce zvedl nad hlavu. „Co bychom si počali, nebýt jeho?! Ólalá! Je zázračné! Zázračné! Díky bahnu jsem se vrátil do života.“