Elfindela Miau, nejkrásnější kočička v kraji, dvojnásobná krajská Miss, úchvatná chat-fatale, z níž všechna zvířátka slintala, žila s pejskem, přesněji řečeno s jemnostpejskem, ctihodným potomkem váženého šlechtického rodu von Tchihuahua.

Přátelé oidipští
smrti se nemusíme bát!
Vždyť tolik lidí před námi umřelo
a zvládli to levou zadní
 
Co nám zbývá?
 
Nebát se
a umřít!

Četlo jsem knihu francouzského básníka,
což je divné, protože jsem jezero a neumím francouzsky.
nikdy později jsem už nevidělo něco tak
nesmyslného a smutného. květy souše. kal, který
zanechávají slova, podobný těžké vodě v ústech:
tolik jsem o tom slyšelo a vše bylo na místě.

Zatracení hodné výrazivo
mi vyvložkovalo hlavu
úplně vyvatovalo
jsa učten napříč kulturami
zbudoval jsem si v mysli cvokárnu

Pan Vidlička oplodnil paní Wu
v broskvovém sadu při západu slunce.
Volavky bílé vzlétly k rudému soumraku,
jako když vystřelí z pušky a nůž rozkrojí mraky.
Devět měsíců od oplodnění, na den přesně,
porodila paní Wu dvě nové lakované hůlky.

Na čtvrt hodiny
červánky vrátily park
do rudého října

jeden tantrik mi řekl:
pochop, že naděje je pokroucený strach
dívej se na vlastní zmatenost
přilož ke své mysli papír a tužku zkosenou
prováděj šrafování, co by mohlo připomínat
že věcem dáváš stíny

Samsára a nirvána jsou od počátku osvobozeny
a stejně tak jako vadžra
setrvávám bez bázně
během veškerého povstávání
toho, co se jeví a existuje.
V prostoru matky Pradžňapáramity
svobodné od hranic a omezení
je dualistické myšlení a ulpívání
protnuto v rámci sféry neduality – PHAT!

V spálených malinách jen příslib motýla
S mincí i smutek v kostře ryby
Země přijímá nápovědy ohně.

Tento hřbitov byl ale jiný. Vypadal jako fantastická zahrada, v níž se z různě osázených záhonů tyčily náhrobní kameny nebo kříže, jejichž vzájemnost dokládala jednota vybraných květin.

Seděl tam Gumiljov, který byl popraven. Seděli tam lidé, kteří skrývali Lenina před carskou policií; ty pak za vlády sovětů postupně všechny popravili.

Je zřejmě v povaze nejklíčovějších okamžiků života, že jsou nerozklíčovatelné, a tedy nerozpoznatelné. Jako jádro, jehož všechny slupky byly roztlučeny a odděleny, zůstává i nejklíčovější okamžik života neroztlučený, nedotčený a celistvý.

Pila projela od temene hlavy až po horní čelist. Nerozčísla ji přímo v půlce, ale krajem. Odlomila mističku po okraj naplněnou mozkem. Zatímco tělo s většinou hlavy zůstalo opřený vo stůl cirkulárky, miska spadla na
zem. A slepice všechen mozek vyzobaly.

Král se kymácel chrámovou kaplí. Tak jako katedrálu, tak jako kamenný most, tak jako univerzitní haly a jako třetinu města nechal i tuto svatyni postavit jeho zbožný otec, když se rozhodl proměnit Prahu v panovnickou rezidenci a nový Jeruzalém k tomu. Teď, dvacet let po jeho smrti, připomínala spíš Babylon a panovníky měla hned dva.