Má nejvnitřnější matka, mlčenlivá buňka,
je vzhůru po celý ten noční virvál,
najednou odhodí v dál membránový šátek,
jde dělat pořádek, ať je konečně ticho.

zvláštní bude jenom to,
že si na svoje někdejší rysy
vzpomínáš čím dál tím obtížněji,
máš strach, že zapomeneš svoji tvář
jako tváře dávno neviděných příbuzných…

Na kraj soumrak pad’, když do večerky pro víno jsem šel,
vypláchnul ze srdce žal a neochvějně zítřku vstříc se zahleděl

Hledám muže, co mě usměrní.
Zn.: Žádanku od lékaře mám.

O ženu pečuješ, na loži chroptí,
kůží potažené kosti jen,
na trní oči zděšeně klopíš,
vyskočíš, sotva se ozve sten.

aby sis přečetla začátek
jakéhokoliv příběhu
projeď feed až do konce

Před obřími oltářními plátny Ukřižování a Snímání z kříže v antverpské katedrále jsem musel tomu starému prasákovi Rubensovi aspoň na chvíli všechno odpustit.

Jeden z našich synů se nečekaně naučil vietnamsky a proměnil se v dceru. Když budeš mluvit vietnamsky, Dingu-li, staneš se dcerou.

Kontakt na něj mi dal jeden jeho známý, Petr prý bydlí na středověké zřícenině a šel pěšky do Jeruzaléma. Tomu jsem nemohl odolat.

Kaleidoskopický román je atlasem, knihovnou, galerií a operou halucinačního opojení, rozvrstveného v nekonečnu hran smyslového vjemu.

V tomto ráji se už čtvrtý den šíleně bojím o ty, kteří jsou v pekle.

Když se zdi otřásají kvůli výbuchům, nevidíš, jak ti před očima prochází tvůj život – sedíš ve tmě v koupelně a nevidíš ani na vlastní ruku.