Dobrá pracovnice

Co se práce týkalo, tak jsem byla dobrá.
Dobrá pracovnice.

Z Libavskýho Údolí jsem šla do Kraslic,
protože tam byla taková hnusná [ubytovna],
takový dvě dlouhý budovy.
A to nemělo dobrou pověst.
Tam tomu říkali „pičí farma“.

Ale jelikož já jsem byla dobrá pracovnice,
po dvou letech jsem jim řekla, že jdu.
Že půjdu do Kraslic.
Jim to bylo hrozně líto. To víš,
dobrou pracovnici,
mě si tam chválili.

Gáza

Tomu jsme říkali gáza.

To bylo takový průhledný.
To voni nějak naškrobili
a potom v metrech na role.

Zase jsme to museli napnout na stroj
a na tom se vyšívalo.
Pak se to vyleptalo barevně,
a zůstala jenom krajka.

A ta se bělila a všecko.

Jaro

To je kdysi,
když jsem byla mladá
a jezdívala jsem k našim domů.

Tam jezdil jen vlak,
autobusy žádný,
tak jsem přeskakovala z vlaku na vlak.
A potom když už jsem jela motorákem,
tak to jsem přijela do Krásnýho Dvora.

Odtamtud už jsem musela pěšky.

A tam ti byla kolem cesty alej stromů.
Kdysi to bejvalo…
Teď já ani nevím,
jestli tam ty stromy jsou.
Po těch letech se všecko ňák pousychalo
a kdoví jestli to nevyklestili.

Prostě tam byly…
a všechno v květu!
To byla taková krása…
a vůně.
Na to když si jen vzpomenu…
to byla nádhera.

A já jsem šla
úplně jako omámená tím.
Byla jsem mladá.
Byla jsem tak ňák…
jako. Víš,
lásku má člověk v hlavě.

Jak by se rád zamiloval.

Kancelář

Ředitel mě chtěl do tý kanceláře.
Ani za nic!
Kancelář za nic na světě, víš.

Katalog

Nejdřív se dělalo na kembriku,
to je prostě látka,
na tý se vyšívalo.
Bílý vyšívání tomu říkali.

A já tady dokonce mám sukni z toho!

Ale není to od nich.
Je to z jiných fabrik
a já jsem si to koupila z nějakýho katalogu.

Sen o Honzovi

Kdysi vo mým manželovi.
To se mi o něm zdálo tenkrát.
Ale to bylo krátce po smrti.

To si pořád pamatuju.

Já jsem byla vejš
jakoby na balkoně
a on byl dole.
Byl tam zelenej palouk
a voda,
řeka,
a on seděl na tom palouku.

Něco říkal…
Takhle,
takhle ukazoval
do kapsičky.

Něco říkal…
a vlastně jako odešel.

Jako potom,
jako by se ztratilo.

Sen o ženě

Jsem zase nahoře.
Nevím kde.
Zase jsem byla nahoře
a ona byla dole, šla.

Mávala,
smála se na mě,
mávala a šla pryč.

Vona jako by se rozloučila.
Jako by se loučila nebo tak.
A Honza…
ten se vlastně taky tak ňák loučil.
Koukal na mě takovej smutnej.

Ale vona se chichňala.
Vona se smála.

Skací stroj

Já jsem dělala na skacím stroji.

Dole byly válce
a na ty válce jsme musely dávat provazy.
To byly takový dva.
Musela jsem ten provaz vždycky hodit,
z druhý strany jsem ho musela vyndat
a zavázat.

Já jsem si nadělala takový řízance.
To víš,
člověk všechno dělal holejma rukama.

Útek

Tkalcovna se za mě přimlouvala,
abych já pro ně dělala útek.
Že tam nikoho nechtěj,
že oni dělaj hnusnej útek,
že to je měkký všecko.
To jim to pak nejede v tý tkalcovně.
No a já, že jsem dělala pěknej.
Ty si medili,
že já dělala pro ně útek.
Ty chodili samej smích.

Vyšívací automaty

Tam byly vyšívací stroje.
Tam byly v řadě za sebou.
A jak tam dělali,
mně se to tak líbilo.

Tam byly tři lavičky takhle nad sebou.
A to jsem viděla,
jak se tam prochází,
jak navlíknou…

Já jsem to tak hrozně chtěla.
Mně se ta práce líbila.
Strašně!