Celkově se mi u Hájíčka libí uměřenost; nepracuje s přehnanou expresivitou, nevěrohodnou patologičnosti, ale je přesvědčivý: krouží kolem konstant lidské existence – lásky, samoty, smutku.

V době, kdy tuto reflexi píšu, je to skutečně jen pár týdnů, co do naší společnosti vstoupil nový živý organismus – host, který k nám vtrhl bez pozvání.

Může být digitální revoluce zkrocena, řízena a reformována podobně jako kdysi revoluce průmyslová?

Má-li být nacionalistický populismus poražen, je nutné také zásadně změnit politiku bydlení.