Profil čísla
13|2020
Tvar_13_2020_archiv-1_page-0001

Číslo, které držíte v ruce, by vyšlo, i kdyby Stanislav Dvorský nezemřel. Chtěli jsme je vydat jako dárek k jeho osmdesátinám. Zázračnou shodou okolností to Stanislav věděl.

Milí čtenáři Tvaru,

život a smrt jsou tajemně pospolu. Někdy se tato vzájemnost vyjeví coby magický souzvuk. V den, kdy jsem se konečně odhodlal napsat editorial k číslu věnovanému básníkovi Stanislavu Dvorskému, našemu milovanému kolegovi, který nás letos v únoru opustil, zemřel jeho celoživotní souputník, přítel a básnický druh, další velikán české poezie Petr Král. Celý život niterně spolu a nyní spojeni i ve smrti. Milovníkům poezie nemusím vykládat, jak velká ztráta pro českou literaturu obojí je. Pomalu, ale jistě se uzavírá jedna epocha. Jsem vděčný Bohu, že jsem mohl Petra Krále necelý týden před smrtí navštívit. Měl jsem štěstí, že jsem těžce nemocného básníka, o něhož s neuvěřitelnou oddaností pečovala jeho žena, básnířka Wanda Heinrichová, zastihl v lepší chvilce. Patří k tajnostem poezie, že na chvíli naše láska k ní zastínila i tušení, že se setkáváme naposledy. Mluvili jsme o tom, zda je poezie (Petr by napsal poesie) „pravotočivá“, či „levotočivá“; o tom, že Dylan Thomas ji chtěl vidět, a měl dojem, že ji na chvíli spatřil jako trpaslici; o tom, že člověk za život několikrát změní podobu, což Petr ilustroval na Aragonově tváři. I Petr už vypadal jinak, křehce, ale do smrti nezapomenu, jak intenzivně a živě mu svítily oči – jako by je zevnitř prozařovala dvě malá slunce. Petr svoji zákeřnou nemoc nesl statečně, v životě i v umírání byl odvážný. Vášnivě miloval život i poezii. K obsáhlému, košatému a barvitému dílu Petra Krále se určitě na stránkách Tvaru vrátíme po letní pauze na podzim.

Číslo, které držíte v ruce, by vyšlo, i kdyby Stanislav Dvorský nezemřel. Chtěli jsme je vydat jako dárek k jeho osmdesátinám. Zázračnou shodou okolností to Stanislav věděl. Omylem jsem mu totiž odeslal SMS pro Svatku Antošovou, v níž jsem jí psal, jak si číslo představuji. A až po jeho smrti jsem zjistil, že si ji přečetl. Dílo Stanislava Dvorského je velké. A jsem přesvědčený, že bude ještě doceněno. Pro mě je jeho poezie temnou životadárnou lávou, v níž se umění slova dotýká svých možností a přesahuje do oblasti, kde spolu hraničí bytí a touha jeho tajemství vyjádřit. Vzrušuje mě jeho živelná obraznost posedlá detaily, plná jemné ironie i jaksi potemnělé vášně pro hraniční prožitky; současně je Dvorský naším možná nejfilosofičtějším básníkem. Jsme vděčni jeho ženě Nadě a celé rodině, že jsme ze Stanislavovy pozůstalosti obdrželi jeho poslední báseň „Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi“. Je to geniální text, pečeť jeho díla; možná to nejsilnější, co jsem od něj četl. Mocná meditace, v níž se život a smrt setkávají v prudkém a současně moudrém básnickém gestu. Velká báseň velkého básníka! Jeho tvorbě se obsáhle v čísle věnují eseje Jakuba Řeháka, Roberta Kanócze a Jaromíra Typlta. Z několikastránkové ankety pak vyplývá, že nejsme v redakci ani v nejmenším sami, kdo si velikost této ztráty, ve smyslu lidském i básnickém, uvědomuje.

Přeji vám živé léto!

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adama Borziče

To hlavní

  • nakonec i smrtka kterou si kreslí dítě je pokusem o zpřítomnění smrti
    zatímco její tajemství tkví v podstatě nepřítomnosti
    přesněji v přítomnosti absolutní absence
    kdy už není svět a ještě není
    nepatrný okamžik než pták který vydá hlas v úzkosti zaslechne zpěv jiného ptáka

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 13/2020
  • Nad knihou
    Daniela ŠterbákováTicho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha

    Všechno je hudba?

    Reflektuje Anna Luňáková

    Už Wolfgang Amadeus Mozart si všiml, že hudba je ukrytá nejen v notách, ale i v tichu mezi nimi, a jiní zas, že je lepší nemluvit, pokud slova nejsou lepší než ticho. V případě Johna Cage nejde jenom o „toho performera, co zahrál ticho“, ale o celý kontext myšlenkového pohybu, ve kterém jeho pokus vzniká.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 13/2020
  • Stanislav Dvorský
    Jaromír Typlt

    Až se tam slova stočí

    Tuším, že ten, kdo nečetl Dvorského Hru na ohradu, se tady už poněkud ztrácí. Asi by uvítal bližší vysvětlení pro „ohrady“ a „díry“: mají to být krycí jména, symboly, výtvory surrealistické obraznosti, nebo něco opravdu reálného?

    Esejistika – Esej
    Z čísla 13/2020
  • Stanislav Dvorský
    Robert Kanócz

    Dvorského hra na nemožné

    Místy básník buduje téměř soustavně jakousi teorii nejzazší situace, ale zároveň smysluplnost takového počínání zpochybňuje a nelze si nevšimnout, že se také směje (a ovšem – hraje si).

    Esejistika – Esej
    Z čísla 13/2020
  • Kniha v tisku
    Pavel Klusák

    Uvnitř banánu

    Po čase se po Mickey Ferucci začal shánět producent Irwin Chusid, specialista na outsidery a art brut. Zjistil, že Mickey žije stabilizovaně: medikace kombinovaná s terapií jí pomohla zmenšit výkyvy nálad. To ovšem mělo za následek, že Mickey přestala zajímat publikum.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 13/2020
  • Thomas Stearns EliotKřesťan – kritik – básník

    Staronové setkání s velikánem

    Reflektuje Adam Borzič

    Eliotovo promýšlení tradice v literárním i společenském kontextu je impozantní, i když dílčí momenty nás mohou zarážet, včetně náznaku antisemitismu (ten se vyskytuje i v jeho poezii, Eliot ovšem nikdy nedospěl k fašismu jako jeho přítel Pound).

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 13/2020
  • To je ale otázka
    Tereza Matějčková

    Ženy stárnou, muži zrají

    Urputná snaha nezestárnout učinila stárnutí všudypřítomné. Všichni víme, jak směšné jsou tyto pokusy – na to nepotřebujeme de Beauvoir. Ale de Beauvoir dodává: ony jsou především dojemné. Nebráníme se stáří proto, že bychom byly tak povrchní, ale z obavy o naši důstojnost.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 13/2020
  • Nekrolog za Petra Krále

    Petr Král (4. 9. 1941 – 17. 6. 2020)

    Vzpomíná Sylvie Richterová

    Poesie pro Tebe byla a pořád je nejvyšší hodnotou. Už proto, že vše, čemu poesie chybí, je mrtvé.

    Drobná publicistika – Nekrolog
    Z čísla 13/2020

Další texty

Chviličku.
Načítá se.