Dvorsky
Stanislav Dvorský

Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi

nakonec i smrtka kterou si kreslí dítě je pokusem o zpřítomnění smrti
zatímco její tajemství tkví v podstatě nepřítomnosti
přesněji v přítomnosti absolutní absence
kdy už není svět a ještě není
nepatrný okamžik než pták který vydá hlas v úzkosti zaslechne zpěv jiného ptáka

Beletrie – Poezie
Z čísla 13/2020

počínali jsme si jako těkající dobrodruzi
razit šachtu do hloubky skrze všechny vrstvy než narazíme na zlato jež tam musí být
sklenice cinkaly prázdnily se hovory jen jen jiskřily
maso žádné nikde kousek něčeho krvavého
od jisté chvíle jsem musel žít se zaťatými zuby
vmýšlet se do přemítání mladých dívek ve chvíli kdy se zdánlivě netečně dívají do tmy pod stolem
jestliže kterákoli postava není s to vzbudit iluzi že se každou chvíli sesype nemá co dělat v žádném textu
člověk cítí že to vše se sem dostalo jen jako vedlejší věc
působivost totiž tkví jen v nadpřirozeném světle které ozařuje a pozlacuje
co bychom si bez neurčité jistoty neznáma na tomto světě počali?
pod závanem nekonečna je veškeré myšlení mrtvé všechna nepohoda hovoří ke mně výmluvnou a úchvatnou řečí šrámů větví a překážek
soustředil jsem se na věci nekonečně malých rozměrů (ale ne pomocí drobnohledu jako Huysmans)
křídla šustila stébla se lámala tím vším se nesly zvuky bloudící zvěře šelest rostlin klepání koberců mlácení prázdné slámy šumění řeky
nenávisti se stále nedostává je jí sakra málo pytle se plní zrním spíže sádlem břicha jitrnicemi jen nenávisti
je pohříchu málo
je to počasím?
proces při němž se něco nepochopitelného musí stát
názorně pochopitelným aby nakonec se tomu vrátila
jeho nepochopitelnost
sukně se klinkaly a svrašťovaly do nepředvídaných záhybů plných tmy
kouřil jsem kudy chodil nikde žádné stání všude se ohlížel po židlích ale neusedl
zavírám oči učím se slepotě
nějaký Mongol jako hrom proletěl atlasovým oblakem všech cukrářství od východu k západu
vzpomínat na uplynulou nudu je obzvláště nudné
ze tmy do tmy z jedné tmy do jiné
máčel jsem chleba do růžového vína
názory skryté pod rozžhavenými vřesovišti vnitřní vzpoury
kostrbatý přednes to dokresluje skvěle
a haldami prádla
mučení nehmotnými porcemi laskomin
jako smrtelná nemoc
čas se dnes měří švýcarskými strojky poslepovanými pouťovou vatou
závody v nejšťavnatějším klení a zlořečení
různé výmluvné pohyby
natáhla dlouhé špinavé rukavičky pečlivě k loktům
podle osvětlení a nálady
mluvilo se o tvrdém vzdoru proti kostelu
dole těžce vyšitém smetanově a žlutě
jeden z lemovaných okrajů zametal zem
událost a nebylo proneseno ani jediné slovo
vyprávění bylo zbytečně ochuzeno nedostatečně rozvedeno
vítr neustále měnil směr
obrátil jsem se dovnitř k pokojům plným ozvěn
obyvatelstvo měnící se narozeními úmrtími a sňatky
rozsáhlá podmořská knihovna je mnohem méně vydána nebezpečím ohně než kterákoli nahoře na zemi
pozoruji všude v mysli bytostí ženského rodu cosi jako okouzlující rozmar
než bych dospěl do nebezpečného stupně zemdlení
jako věc podmíněná a závislá na tom co teprve přijde
vzal jsem si klobouk a rukavice a otálel jsem ještě chvíli v pokoji
kde jsem zažil tolik šťastných hodin uprostřed celkové sklíčenosti
rozhodné odříkání se každé podružné naděje
když překotný běh strhuje všechny pudy jediným proudem v mžiku obrátit svou pozornost na neočekávané
odbočení zvěře a zabočit tam kam zabočila zvěř
prostě a jednoduše uráží
nad nečekanými kotrmelci
ze tmy do tmy z jedné tmy do jiné
máčel jsem chleba do růžového vína
za pecí seděl kdosi s hlavou ulomeného věšáku
obscenity
přímý pohled do roztržených kalhot jeho očí a ty temné cáry v mžiku znamenají nebe
koně jim nadávají s pomněnkou v srdci
přísahy nic neznamenají protože ocas vlaje smutně
kožená víla si upletla ostudu z loje
hřejivý potlesk si to srdnatě žene krajinou
všichni se ohlížejí odkud padá rosa
teď právě někdo zabočil do neskutečna zlomeným perem vystrkuje nos
osa jeho otáčení se proměňuje v kopřivu
křídla se neopakují každé má svůj vlastní střih
zrozený z nečinnosti
přesný jako popel
řízný jako šedivá šála
s okurkovým zbarvením v místech odpadlého niklu
někdo si na ně ani nevzpomněl jak byl prochladlý a zlomyslný
když myslel
nůž by z něj nevypadl natož lžíce
názory skryté pod rozžhavenými vřesovišti vnitřní vzpoury
kostrbatý přednes to dokresluje skvěle
a haldami prádla
mučení nehmotnými porcemi laskomin
jako smrtelná nemoc
čas se dnes měří švýcarskými strojky poslepovanými pouťovou vatou
závody v nejšťavnatějším klení a zlořečení
různé výmluvné pohyby
natáhla dlouhé špinavé rukavičky pečlivě k loktům
podle osvětlení a nálady
mluvilo se o tvrdém vzdoru proti kostelu
dole těžce vyšitém smetanově a žlutě
jeden z lemovaných okrajů zametal zem
událost a nebylo proneseno ani jediné slovo
jako by chtěla shrábnout své výhry
staré Rusko politika pokroky ducha hořkost povislý knír a praskot plamenů
svatba smrt zkoušky dospělosti všechno v největším spěchu
myslel že zas bude válka tak divně vonělo vyžehlené prádlo do sloupku složené na samém kraji stolu
poplašné zprávy o krveprolitích a atentátech
byly to jen plané sny
ruka s revolverem čouhala z vikýře
podzim jde s opozicí rozzařuje nadějné obzory na jaře pak vítr přináší vždy jen beznaději a skepsi
vyhaslého božství
vyvrcholení do její rozrušené dlaně je pořád lepší než nic
kdysi jsem pravou ruku rád vkládal do omáček
společenského tlachání
daleko od všeho co unavuje
sen o padajícím automobilu
kapesní zrcátko co právě spadlo do řeky
vidím tě jak budeš stará
v duchu se loučím i se zbytkem světa
malebný stařec se stařenkou
z komínů se kdysi kouřilo o sto šest
a haldami prádla
mučení nehmotnými porcemi laskomin
v noci projíždí příšerný vrzající kočár kolem postele rachot kol se ozývá ze všech koutů
(jako by se rozléhal nějakým vzdáleným a liduprázdným náměstím)
hlahol se nesl celým náměstím
manometr plný romantických záhad
únava poranění nemoci útrapy všeho druhu
veliká okna rozlehlé terasy z nichž je možné přehlédnout celý širý svět
ústa změněná řevem chlastem i polibky
prostoupeno bělavou plísní
prší hustě a bez přestání nad lesy nasáklými vodou
dvojice načichlé cibulí a octem
už jsem se lekl že sejmuli papeže
čelisti ochabující v některé spižírně
vrátil jsem poklonu za větu kterou jsem ještě nestačil vyslovit
pokračovat ve svém nedomrlém úsilí
mluvil přímočaře jako kadeřník
pošramocená minulost
nerozumím ničemu neumím maďarsky
bolí mě žaludek i srdce ucho i žlučník levá ledvina močový měchýř a pravá ruka
z předsíně vedou dveře rovnou na záchod
zaplombujte mi prosím všechny zuby
odmalička ho zajímalo seno dobře se učil a chtěl žít jen na seně a pro seno
pro nákup si posílám obsluhu a vždycky jsem nadšen
zejména pečivem pivem olejovkami a pohlednicemi z rozbitých Drážďan
čerstvý bramborový salát s několikadenním zpožděním
jíte pravidelně kouříte ještě nebo jste to už vzdal?
mám potíže s ponocováním objednávám si ubytování telefonem
vsadit deset proti jedné
rozpadnout se na kusy
utlouct k smrti
říct jim to do tváře
ke svému překvapení
nadobro promoklý
nebýt deště nic by nerostlo
vrátil se odkud přišel
jednáte-li se psem laskavě stane se velmi věrným společníkem
po obřadě jsme se rozešli
ukradl jsem kartáče v předsíni abych si vyčistil boty
z daleka plačtivý zpěv
nehledě na rámus a strašnou spoustu lidí
na cestě do koupelny
když jsem byl pryč když jsem byl sám
mezi všemi výtvory tu nejdokonalejší věc
když už to vypadalo že by to snad možná aspoň trochu
vzali jste mi svět
když už se zdálo že svět je k tomu aby se v něm dalo bydlet
prasata kšeftů řekla ne
někdy se celý dav kolem mne záhadně kroutí
než potom zjistím že to já sám tak kroutím hlavou
nad tím vším
jak nad pouhopouhým balíčkem šafránu
oháňka jež právě mizí za ohybem cesty
výstražné jevy pro všechny
nahodilé pupeny vyraší samovolně v období stárnutí dřeviny zpočátku v první třetině koruny
překládat nevlastní jazykové symboly z jednoho jazyka do druhého
ta věta sotva ještě žije
vzpomínka na pochmurnost nebe na němž zuří roztrhané cáry prázdnoty
na konci chodby ve vedlejším pokoji uzavřená v zelené láhvi
mívá mezery v myšlení
tím hůř
tím líp?
hůř
popisovaný jev nedává smysl (hromadit kvanta oslňujících dat)
pláč v jejím těle jako jalová křeč
na jiném místě okenice a třepetavý chomáč
jako by ji do vody hodil
hluboké zvuky tam dole z bažiny
zmožená zvířata v houštinách
zpráva jak vypadá svět v tento den
v den nějaké konference o postmoderně
na konci je pak zdvižená ruka
za několik minut
na velkou vzdálenost jsou to vždy jen nezřetelné fragmenty
daný jev nedává smysl
hromadit kvanta oslňujících dat
klesá-li spontánnost mizí i výsledek
zahradní nádhery postupného blednutí
myšlenka na zubní pohotovost
nepřinesly žádnou zvěst a útěchu
když se řekne připraveni na cestu je toho mnoho
co se semele
s nohama na pedálech a s rukama na manuálu
skoro… asi… snad… průměrně… zajisté… vskutku…
dostal velký kus ryby hlavu a kosti a v koutě si pochutnával
déšť vlhčil rty
s ještě teplou prkenicí v kapse
s hliněnou rozpukanou podlahou s černými chatrnými trámy
na kůži svrběla zrníčka písku
pohovky se tváří nestydatě
rozbitá skříňka s motýly koňská podkova polepená staniolem
krabice s vejci
tichý starý dům kterému se říká klášter
stádo se hrozí rozběhnout na všechny strany
necháváme je nalítávat na vycpané ptáky pak na živou husu
Dr. Leopold Szondi syn maďarského rabína z Budapešti inspiruje výzkumy psychoanalýzy osudu v Lázních Jeseníku
závazek bytí vytrhuje vědomí z jeho středu
původnost sama u základů řeči
rozum se nepoznává v žádných neosobních osudech věcí a lidí
naposledy smrt v nás také něco rozsvítí
také to (po svém) zkoušejí vyrvat ji z oblasti nepřítomného
zatímco její tajemství tkví v podstatě nepřítomnosti
přesněji v přítomnosti absolutní absence
a co se vlastně při umírání děje postupně se všemi věcmi kolem?
za jasných okamžiků mezi včerejším a dnešním pitím
slavnosti na počest velkého krachu
nikdy nekončící proradnost věcí
nepatrná netušená nepodařenost jíž to začalo prapříčina všech masakrů
v schopnosti klást osudná stébla přes cestu
zašmodrchané vyprávění
celý jeden balík (a hnusný) – celý jeden balík tajemství
idolatrie čisté formy
nos až u záhonu ruku v plameni
zavíralo se to za ním jako se zavírá kapesní nůž
jeřáby na něj nestačily občas si pro něj hrábly ale pak jako by jim přeskočilo
nutnost do toho šla nevybíravě málem i přesličně
kornouty se už nenosily huňaté svetry samá díra
jeho starosti by se mohly přidávat do omáček jeho pastelky lámat do kávy
perníky by nebyly k zahození
jejich duše kroužily kolem malého kamenného pantoflíčku
máslo se na slunci dávalo všanc mrazivým pohledům
každou smítku rozmáznout příložníkem každý záhyb promazat temperou
dát nohy na stůl a hlavu do písku notesy za ňadra talíře na venkov
zmije si hřát v náprsní tašce kuželky hrát za jízdy vlakem
ocel slévat spolu s čajem železo kout jen tak mezi řečí
v jejich zákrutech se po letech najde nejedna otýpka slámy často
nejistota vklíněná mezi vyčkávací postoj ve stínu a stanovisko mírné nedůvěry
vaříme je dlouho v tajnosti ale krátce pak veřejně podusíme
je to úděl převozničení na vodě bez konce a břehů
průlivy vynikající na ploše bezstarostnosti magnety hozené na železné dno
kloktající projevy poslední vůle
překážky v cestě do nitra slinuté paměti
a naondulovaná historka jejímž jádrem je jaterní test
koláče přezírání motouzy
směnný obchod se rozbujel zejména v uličkách lásky a kolem rodinného krbu
provazce světel se rozbíhají v pohledu šilhavých
nejlepším lékem na nespavost je vyprání mozku v pivě
vzdušných zámků
ve shodě se základním pojetím
pochybný proces dojímal
řekněte nahlas na co právě myslíte
útočiště lidí nebojovných a zklamaných
o skutečnosti neměl celý život ani ponětí
vyprávěli mu o ní až na smrtelné posteli
slevy na jídlo i na pití leccos dokonce i zdarma
neprodyšně zataveno v igelitových obalech
aby lidi mohli tancovat dál zatímco se čeká na ambulanci
svetry rozvěšené v povětří
cihlové činžáky ověšené klikatinami požárních schodišť
výstražné jevy pro všechny
nahodilé pupeny vyraší samovolně v období stárnutí dřeviny zpočátku v první třetině koruny
později i na kmeni a na kořenech
mrkali si navzájem do zpětných zrcátek
vzpřímit se a upadáme do dřímoty
jen mírně nervózně
náhle se tu otevřel obraz života o samotě
krátké
rybníky z nichž se vynořují podezřelé kameny
trvalý pokles energie
krysa požíračka knih
ani sebevětší usazeniny by nedokázaly způsobit abychom litovali čistého vína
zdálo se mi že sousedé potřebují se mnou něco řešit
něco o nepotřebné zídce
nepodstatný
postavil se na vlastní nohy když berle se mu polámaly
celou tu větu by bylo možné od základu přestavět
jídelna slouží zároveň jako ložnice a pracovna
obývací pokoj je zároveň spižírnou a garáží
hry v ostružiní
tón hlasu zněl lehce ale formálně
oháňka jež právě mizí za ohybem cesty
cestou od maliniště až k
rozčiloval jsem se zbytečně
nevědomá práce s měchy
brousí si tužky a přežvykují ramena se jim třesou
ale ne obyčejnými
až se mi najednou zastaví dech
být udivený z vlastních obrazů
kluziště
koktám polohlasem do prázdna
stovky jazyků se budou plazit
zabít dvě mouchy jednou ranou
překládat nevlastní jazykové symboly z jednoho jazyka do druhého
postup
bez okolků
odhalovala svou hlubinnou sémantiku
se čte jako zápisy v návštěvní knize
postranní vývojové řetězce
výprodej celků po částech
mladí novináři přinášejí staré zprávy a naopak
nad prohrami našich životů
očekávat nějaký nový smysl
který se vyjeví z hlubin lidskosti
a jímž se do dějin faktů vrátí skutečnost
jazyk lásky se nevyhne reflexům úzkosti tichu hrůzy
ta věta sotva ještě žije
někdy celý dav kolem mne se záhadně kroutí než zjistím že to já sám kroutím hlavou
mívá mezery v myšlení
balíček šafránu
vzpomínka na pochmurnost nebe na němž zuří roztrhané cáry prázdnoty
na konci chodby ve vedlejším pokoji uzavřená v zelené láhvi
jak se prožívá nepřítomnost
závazek bytí vytrhuje vědomí z jeho středu
původnost sama u základů řeči
měřit měřit a zase měřit nekonečnost rozsahem a důsledností ničení
rozum se nepoznává v žádných neosobních osudech věcí a lidí
naposledy smrt v nás také něco rozsvítí
také to (po svém) zkoušejí vyrvat ji z oblasti nepřítomného
nakonec i smrtka kterou si kreslí dítě je pokusem o zpřítomnění smrti
zatímco její tajemství tkví v podstatě nepřítomnosti
přesněji v přítomnosti absolutní absence
kdy už není svět a ještě není
nepatrný okamžik než pták který vydá hlas v úzkosti zaslechne zpěv jiného ptáka
a co se vlastně při umírání děje se všemi věcmi kolem?
ti kteří stále ještě dřímají
vzbudit v nich záchvěv hrůzy
za jasných okamžiků mezi včerejším a dnešním pitím
nejhorší nebezpečí které hrozí: jalová smrt
změna optiky
slavnosti na počest velkého krachu
nepodařenost jako podstata sama
nepatrná netušená nepodařenost jíž to začalo prapříčina všech masakrů
v schopnosti klást osudná stébla přes cestu
celý jeden balík (a hnusný) – celý jeden balík tajemství
idolatrie čisté formy
bavte se antropocentrismem starých hadrů
půjde to řvali závozníci
bazén za nímž postává blázen a v ruce třímá bič
juke-box rozmlácený valaškami
nevychloubám se tím
jako někteří staří mladí
neomluvitelně prostý
nad bezzubou krasotinkou uprostřed obrazu
bylo by žádoucí ji konečně pojmenovat
za bezuzdného tikání
začít jí tykat
komu rozum přestal sloužit tomu začne vládnout
myšlenky při nichž i tapety odstávají od zdi
a teď definitivně sbohem poesii
jarní vítr
podzimní večery
ztracená promluva
prostě bez podrážek
hmátnout do aktovky vytáhnout křídlo vrány
tmí se mi před očima řádky se slévají
a to je zpráva
jak vypadá svět v obyčejný podzimní den

Chviličku.
Načítá se.
  • Stanislav Dvorský

    (14. 7. 1940, Praha – 21. 2. 2020, Praha) básník, esejista, grafik. Debutoval v časopise Orientace v roce 1967, zastoupen je v několika zahraničních antologiích. Studií „Z podzemí do podzemí. ...
    Profil

Souvisí

  • skupiny bytostí vklíněných do sebe
    propletená zvířata vzhlížející k měsíci
    krychle a hranoly věže a domy skříně a postele
    ve všech tmavých koutech dosahuje pářivost zvířat

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 1/2020
  • Valery Larbaud, León-Paul Fargue, Ladislav Zedník, Ladislav Selepko, Petr Král, Stanislav Dvorský, Vratislav Effenberger

    Miniantologie básní: imaginace, konkrétnost, metafyzika

    Co oči upřeně na sebe pohlížely…/ Tak dlouhou chvíli setrvaly těsně přivinuty/ Nehybně stojíce uprostřed spěchajících chodců// Zatímco vlečné parníky houkaly na mohutné řece/ A co vlaky pískajíce přejížděly sem a tam po železných mostech

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 2/2018
  • Stanislav DvorskýNevědomí a básnický objev

    Bezmoc mlčení i osvobozující křik

    Reflektuje Jakub Řehák

    Při čtení jsem zažíval závratný pocit neoddělitelnosti poezie a lidského života, nazíral jsem je jako dvojence, kteří jsou zde od počátku světa.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 15/2016