Už Wolfgang Amadeus Mozart si všiml, že hudba je ukrytá nejen v notách, ale i v tichu mezi nimi, a jiní zas, že je lepší nemluvit, pokud slova nejsou lepší než ticho. V případě Johna Cage nejde jenom o „toho performera, co zahrál ticho“, ale o celý kontext myšlenkového pohybu, ve kterém jeho pokus vzniká.

Čtenář nemusí ani souhlasit, ani se považovat za levicového, aby pro něj četba této knihy byla přínosem.

V době, kdy tuto reflexi píšu, je to skutečně jen pár týdnů, co do naší společnosti vstoupil nový živý organismus – host, který k nám vtrhl bez pozvání.

Může být digitální revoluce zkrocena, řízena a reformována podobně jako kdysi revoluce průmyslová?

Má-li být nacionalistický populismus poražen, je nutné také zásadně změnit politiku bydlení.