Kunderův text nezřídka jako by si o konfrontaci přímo říkal, házel k ní snad až okaté vějičky.

Sarkasticky tepaje přemety vlastni „lyrické“ generace vhání Kundera postavu básníka Jaromila do řady osobních, uměleckých a morálních pasti.

S přispěním filosofické ontologie je nutno prosadit biofilní obrat v její dosavadní predatorské orientaci.