04_poezie
Tomáš Burak

Ostatní nechali jít

dám ti pusu na tvář
ne protože
jsem tě miloval
ani proto
že mi budeš chybět
ale jako stvrzení toho
že jsme se znali
a že už se nikdy nepotkáme

tahle pusa je
tvůj exitus letalis

Beletrie – Poezie
Z čísla 19/2026

Kousance

Tara mi vyprávěla, že když skončila válka
její rodiče migrovali z Bosny
sehnali si práci ve fabrice
kde louhovali kravský kůže
přestěhovali se do bytu v cikánský čtvrti
na okraji Skopje
jmenovala se Aerodrom
nad hlavama jim lítaly osobní letadla
na který si tak nějak zvykli
když spali, spali tvrdě
ani místní kočky, který mívaly tři nebo klidně čtyři oči
je mrouskáním do tmy nedokázaly probudit

Tara se pořád smála
smála se spáleným ksichtům z makedonskýho slunce
smála se hostům, který si stěžovali na kousance od štěnic
a u toho říkala, že musí víc pít
že na opilou krev oni nejdou
smála se dokonce, i když mi vyprávěla
že když přijde někdy pozdě domů
táta – tou dobou už na tuty v lihu – jí vyhrožuje
že ji za to znásilní
nechápala, proč jsem ticho
nerozuměla třem slzám
co jsem radši spolykal

jednou – jednou – by chtěla odejít do Mnichova
má tam prý rodinu, snad tetu nebo tak něco
moc dobře věděla, že se jí to nepovede
byla to fantazie
díky který dokázala přežít některý dny s větší lehkostí
když jsem odjížděl a ona zůstala
mávala
a hodně se smála

 

Od prachu

cár vlasů si odhrnula z čela
nebylo poznat ve vzduchu
jestli lítá popel nebo sníh
v zalesněném příhraničí
leskly se kleinste Irrlichter

na bucích místo majáků
mátly noční vlaky do Reichu
a naváděly utečence
tady není Unterwassermannů
když opodál psi rvou lidem krky

v pokoji krucifix
a pod ním ona
s dítětem v šátku
do podlahy těsnající prach
který byl těžší než oni
odháněl slétající se vrány
Ty ještě nesmíš umřít!
Musst du denn sterben?

 

Kontrafaktum

když tam takhle hniješ
připomínáš mi
rozšmelcovanýho holuba

už jsi zapomněl, jak se tahá z cigára?
minulý Hromnice
sis zapálil dokonce ze spaní
pak ohořel kousek prostěradla
škoda
žes nechytl s ním

 

V kufru vlak

v tom vlaku ho pak odšlepali přes hranice
tenkrát to bylo Slezsko
přisedávali si k němu další vězni
pokora ve tváři
a zhublé malé tělo
přitahovalo důvěru
houf lidí kolem něj

jako by mělo přijít něco strašnýho
úzce namačkaní na sebe
Lausitzer a Isergebirgler si nerozuměli
mluvili jinou řečí
když zastavil vlak na hranici v Jiříkově
ostatní nechali jít
byli ještě při síle – na fach
nebo šlepali dál na Mnichov

„du fährst einfach weiter: Ebersbach – Dresden“

řekl kluk v uniformě
nebylo mu ještě přes dvacet

„eine fast-tschechische rote Hure“

od pusy odlétaly kousky slin – jak se smál

tak svěsil hlavu a snil
že je jenom hračkou
co dostal jako děcko k Vánocům
vlezl si do vlastního kufru
kde slíbil, že bude pět roků spát
ani nádech přes edém na plíci
už nebude známkou života

 

Oči zašitý
Sudety zasněžený

ona nemluví
ona nezachycuje takřka nic
ona nemá postavy ani děj
se co děj
visí v prádelně
nad vanou
kam štítí se dítě smočit nožku
snad dětskou představivostí
jako rukojmím
vypráví příběh války
páchnoucí jako babiččiny ledové ruce

ona nemluví
ona nechlácholí
ona nemá autora ani kupce
v prádelně visí fotka
frýdlantská zima 1944

hodiny v kuchyni
tik tik tik tik
tak nepřijde
jenom tik tik
když usneš
fotka v prádelně
pozře tě dítě
bdi
tik tik
visí fotka bíločerná
zasněžené Sudety – sáňky, saně, sáňkaři
zastavila se v ní válečná husina
jako v očích babiččiných
radši ostaň mrkat dítě
když chystáš se spát
sklání se nad tebou
snaží se zapomenout
ale ani po letech
oči zašitý jen tik tik tik tik
v zasněžených Sudetech

 

E. L.

osud je svině – mrtvice – ležíš
doktor říkal
že ještě tak dva dny

bylo na čase

dám ti pusu na tvář
ne protože
jsem tě miloval
ani proto
že mi budeš chybět
ale jako stvrzení toho
že jsme se znali
a že už se nikdy nepotkáme

tahle pusa je
tvůj exitus letalis

Chviličku.
Načítá se.
  • Tomáš Burak

    (2003) studuje magisterské studium psychologie na Fakultě sociálních studií MU v Brně. Vede studentský arteterapeutický tým. Pracuje jako výzkumník v oblasti domácího násilí. Ve své tvorbě nejraději zpracovává rány sudetského příhraničí a ponuré výpovědi ...
    Profil

Souvisí

  • Radek Meloun

    Trsy sveřepu

    po sněhu bláto –
    ve stopách divočáků
    peláší zajíc

    je po Hromnicích –
    černou hlínu proráží
    špičky sněženek

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 19/2026
  • Elsa Aids, Tereza Bínová, Róža Domašcyna, Nadja Küchenmeister, Marion Poschmann, Yveta Tausingerová Shanfeldová

    Drážďanská cena lyriky 2026

    Celý den o lásce a smrti
    facka, denní rovnodennost
    a vesmír po nocích voní

    už se i noc stmívá
    dech jak dýka.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 18/2026
  • Zdeněk Volf

    Slyší š?

    padlo na mě,
    jak mají pod sebou z mrvy separát,
    namísto pastvy celoroční siláž,
    že až kam jsem se to
    propřipouštěl… v lásce,
    co klidně nechá myslet si,
    že nemáme ji v srdci.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 17/2026