S Jitkou Hanušovou o finské literatuře a překladech, s nimiž je nutno souznít

Myslím si, že trvalým odkazem reformace je ona naprostá závislost na Kristu, protože jakési zautomatičtění křesťanství, které již není neustálým bojem o víru, je pro dnešní dobu typické.

Všude se mě ptali: proč vy Češi jste tak hysteričtí, když tam nemáte ani nohu? Vždyť uprchlíky tu máme my!

A nemusí jít o hromotluky či o pravicově populistickou stranu jako AfD, stačí i paní na kase v supermarketu, která na mé rodiče kvůli jejich východoevropskému přízvuku křivě pohlédne. Takové věci člověk nezapomíná.

V hlavách řady lidí je korelace mezi prací a počtem vydělaných peněz. Čím více člověk pracuje, tím více vydělá. To je nepravdivé na mnoha úrovních.

Psát pod pseudonymem je možná pro někoho řachanda, ale pro mě to byl spíš experiment.

Autory jsme se snažili namíchat tak, aby byli zastoupeni prozaici i básníci a aby to ideálně byli také autoři, kteří v roce 2017 vydávají novou knihu.

Naši generaci silně formovaly historické zkušenosti, beznadějná situace, v níž jsme žili či přesněji: byli nuceni žít.

Se Sylvou Ficovou o jejím coming outu, queer čtení Bílé velryby a básních podle kalendáře.