vypínám tvou obrazovku
OFF
pak si to rozmyslím
ON
ať můžeš pořád dohlížet
vždycky jsi chtěl pouštět
náš život na VHSkách

Stmíváním se k sobě začali blížit.
Žena nesla nám ukázat svět,
který porodila.
Byly to velmi neurčité tvary,
byla to robátka zavinutá do jejího strachu,
byly to výpěstky bouřlivé fantazie,
jež čas od času
jak blesk sjíždí do lidského hromosvodu,
nebo prostě do každého druhého svodu,
neboť jsme stále čímsi
sváděni a pokoušeni,
stále cosi projektujeme, mluvíme o tom
před spánkovou adaptabilitou v mozku,
hovoříme o tom,
i když se zdá,
že za zády je všechno dávno dokonáno,
kladiva

Lišák je ještě stále zakousnutý do její srsti
a hluboká stopa po jeho zubech
se zacelí až začátkem léta

v době
kdy liščata
během hry
dokážou
rozhryzat zelené stonky rostlin

má naděje na lepší svět visí na vyšisovaném vlásku
lidé se ukládají k spánku po uložení bdících bitečků
oči mi hranatí, pohled kašovatí
znovu načtené stránky dosud nečteného jsou k potrhání
ruší mou pozornost jako šipečka pronásledující svůj ocasatý
konec
zevnitř zmastnělý mozek nepřestává přijímat
zvuky matnou, obrazy mizí
mé hemisféry naříkají v příbězích
v podcastu smetanový hlas slibuje Mléčnou dráhu

dnešek je teplý jako celodenní nošení zahradních rukavic
otevřením okének se sníží účinnost klimatizace
i když nedojde k rozžehnutí svíček u božích muk
smrkové monokultury s přidáním důvěry
rostou i bez příbalových letáků

Dvěma prsty té ruky jsi na ni mířila,
když sis jako malá hrála na kovboje,
jako by to byla hlaveň pistole,
ale přitom jste obě dvě věděly,
že ubránit se jí se ti stejně nikdy nepovede.