tvůj obrys jak souhvězdí
ve dne bledne povlak
jazyk chybí
tos nečekal co?

V noci si nedáváš dvojitou whisky
jen tělo na těle nádherný set
Bůh je teď nad námi zoufale blízký
vidí jak v extázi koušeš si ret

Za šírání procházím orobincem
brodím se vodami skelného jezera
V tichých vlnách odráží se volání kormoránů

Sním o neduživých dálavách
za jedním dvěma kopci
A ty se zjizvenou tváří zatím putuješ kolem světa
vlídně, ale s očekáváním

Anno! Byla to chyba!
A zase musím přechylovat své jméno
a nacházet sebe v souhlasu, zatímco žiju v popření.

Věřím, že ti, co tvrdí, že to, co píší, nejsou básně
jsou lepší než ti, co tvrdí, že to, co píší, jsou básně

Co ještě najdu ve verších od Adama k Evě,
co sama dám? Párám se s nádobami na vodu,
jsou vznešené, a co bytosti živé z pauz mezi slovy?