Moje černá skříňka

Angličtí a američtí piloti v oněch několika sekundách, než dojde ke katastrofě, křičí: „Shit!“ Ti němečtí křičí: „Scheiße!“ V obou těch slovech slyšíš „šasi“ . Zaseklo se. Svědectví podá černá skříňka. Chci nosit černou skříňku, třebas malou, jako amulet, na prsou. Pro všechny případy. Patologové mají své libůstky, a já mám také svoje. Můj starý, již zesnulý přítel, filosof a buddholog, toužil pozorovat vlastní smrt, aby takříkajíc „reflektoval proces“ svého skonu. Nepodařilo se mu to. Upadl a reflexi neprovedl. Já podobnou touhu nemám. Ale člověk nikdy neví. Jednou padám uprostřed ulice nebo se chytám slánky na baru a chápu, že toto je poslední minuta a já mám malou černou skříňku. Co řeknu? Určitě ne „shit“. Ačkoliv vnuci by jistě lépe porozuměli anglickým slovům. Co jim mám ještě říct? Připusťme, že bych stihnul říct: „Nebojte se.“ Ale v jakém jazyce? A tak padám na ulici nebo se chytám slánky na baru. Na krku mi visí černá skříňka a já, místo toho, abych řekl nějakou důležitou věc vnukům, přemýšlím, v jakém jazyce. V tom okamžiku, kdy hlas vyprchává, hrdlo se stahuje. A já ze sebe dostávám šasi. Shit! Scheiße! Šššš!

Poznámky na jazykovém poli

Poprvé jsem to slovo uslyšel na univerzitě, na hodině anglické gramatiky. Vyučující vysvětloval: syntagma (ze starořeckého σύνταγμα) je dvojice větných členů, která je spojena sémanticky a morfologicky. Zjistilo se, že větu je možné rozdělit na syntagmata a na základě toho pochopit, že se její struktura nachází v opozici k logickému chaosu. Cituji vyučujícího tak, jak si to pamatuji, a paměť nebývá dobrým zdrojem. Ke slovu syntagma jsem se vrátil před mnoha lety, když jsem přijel do Athén a ocitl se na velkém náměstí vedle řeckého parlamentu. Náměstí se jmenuje Syntagma, tedy „náměstí Ústavy“. Bílý mramor na fasádě parlamentu připomínal staré Řeky, kteří si vážili krásy a velkoleposti kamenů. Tehdy v Athénách jsem sám pro sebe objevil přímou spojnici mezi jazykem s jeho lexikem a gramatikou a základy státu, politiky a demokracie. A nejen to. Ve vědě jsou výběr terminologie, biologická a estetická klasifikace rodů, vidů, druhů a poddruhů bezprostředně spojené s morfologií (z řeckého μορφή – tvar). Toto slovo jsme si osvojili díky učebnici. Vzpomínáte si: fonetika a morfologie?

Ale zpět k politice. Slovo parlament pochází z francouzského slova „parler“ – „mluvit“. Ano, v parlamentu se v debatě projednávají a přijímají zákony. Puškin ve vlasteneckém zápalu nazval parlamentní debaty ve Francii „hlaholením hlasu“ jako ve žvanírně (Utrhačům Ruska)1. Literaturocentrická ruská kultura zavrhla politický nástroj, bez něhož není myslitelná demokracie. Kde je kult, tam je i opovržení. Mluvím o vztahu ke slovu.

V lingvistice je věta gramaticky organizovaná jednotka jazyka. Z těchto jednotek vzniká spojitá výpověď. Ve skutečnosti můžeme nabídnout buď pomoc, nebo příměří, spojenectví, nebo ruku a srdce. Jazyk nám dává na výběr. Je štědrý, velkorysý, přístupný. Je jen potřeba jít na náměstí Syntagma a zaposlouchat se do mlčení mramoru řeckého parlamentu.

O výměnách větru

Napsal jí, že by jejich lásku bylo možné nazvat atlantickou, protože on žije v Americe a ona naproti, v Cornwallu. Ale nejen z toho důvodu. Také kvůli té hloubce, ohromnosti, neklidnosti. A nejen to. Atlantická láska je plná delfínů, sviňuch, mořských kroužkovců, hvězdic a odlesků hvězd. Zkrátka, napsal, na brigu Pegasus se naloďují námořníci a on s nimi podepsal smlouvu, která mu umožňuje plout po Atlantiku jejich lásky, aniž vystoupí na břeh. Přečetla si jeho zprávu v e-mailu a odpověděla, že opouští Cornwall a stěhuje se do Chile, protože chce, aby jejich láska byla Tichá a veliká, Atlantik je ve srovnání s Tichým oceánem kaluž, a to nemluvíme o nádherných bouřích, tajfunech, uragánech a tsunami. Kromě toho dává přednost chobotnicím, mořským ježkům a písečným úhořům před tou atlantickou havětí. V tom případě, napsal, se stěhuju do Austrálie, abych mohl plout na fregatě Liberty až do smrti.

Vymyslel to chytře: jak je možné, že víko rakve není vorem jeho vertikálně-horizontálních tužeb? Při četbě jejich konverzace jsem si vzpomněl na povídku Rjúnosukeho Akutagawy Chlad. Hrdina povídky nazývá setkání ženského a mužského těla výměnou tepla. Myslím, že moji hrdinové by mohli být příkladem větrné výměny. Podle japonského autora je mužská energie teplejší než ta ženská. Avšak v případě oceánu je ženský vítr divočejší než ten mužský. Proto se dnes uragánům dávají ženská jména: Katrin, Frances, Jenny. Volám jména uragánů, které odnesly tisíce životů. Ale Japonci mají vždycky všechno jinak, po svém: uragánům dávají jména zvířat, květin, stromů. Ach, má Sakuro, můj Jeřábe, moje Želvo!

Kapitán Nemo převáží ilegály do Argentiny

Básník Alexandr Blok napsal: „Ach moje Rus! Žena má!“ Nestačilo mu, že udělal nešťastnou skutečnou ženu. Umělec Adolf Hitler nazval Německo nevěstou. Neoženil se s ní, ale udělal z ní vdovu. Zeptal jsem se kapitána Nema, jak se mu podařilo přepravit Hitlerovy do Argentiny. Tady je v kostce jeho historie.

„Krátce před evakuací Hitlerových do Viga přiletěla z Dánska důležitá osoba: dlouhán s jizvou přes půl obličeje. Přivezl kufr s říšskými markami. Bylo to na jaře roku 1945. Rovnou jsem řekl, že tuhle makulaturu nepotřebuju. Brzy mi přivezli zlato, brilianty, perské koberce, boty z Florencie. Třicátého dubna přiletěli letadlem Kondor do Viga Hitlerovi. Čekaly nás dva společné měsíce. Přenechal jsem jim salon a knihovnu. Frau Hitlerová předělala knihovnu na kino. Sledovala německé a americké filmy, převlékala se dvakrát i třikrát za den. Hitler takřka celou dobu mlčel, nemluvil žádným jiným jazykem, jen německy. Na břeh v přístavu La Plata vystoupil, aniž se rozloučil. Evička, jak jí říkal, mi poděkovala francouzsky. Cennosti, které mi dali, a kuriózní historky, které jsem s nimi zažil, mi stačily do začátku 60. let. Pak jsem začal převážet ilegály z Viga do Argentiny, ale to vy moc dobře víte, protože jinak byste mě nenašel. Tak co byste potřeboval?“

Řekl jsem, že jsem přivezl ruské dezertéry, kteří nechtějí bojovat proti Ukrajině. Dohodli jsme se na ceně a on stanovil datum vyplutí.