Tu a tam procítěně vzdychneš v hádeckém háji,
jako bys nevěděl o kostrách blízko vysílače,
to záření zatemňuje mysl, ale otevírá duši, říkával
apoštol Marvan…

Na počátku bylo neznámo,
neviditelné ruce
šeptandy a dřiny.
Mapy rozkreslené
na rtech
zežloutlých trosečníků,
co měli štěstí,
zázrak prosolený slzami.

Na jejich dně, / planou divé ohně. / Daruji ti z nich pár řeřavých uhlíků,

Všichni básní o křehkých květech sněženek a / zpod sněhu trčí / chcíplý kůň zimy

viděl jsem člověka jak / skočil pod vlak a / měl přátele / který to udělali